Pod skalním převisem

Tam pod skálou,
kde už půda černá
viděla jsem přízrak,
snad se mi to zdá.

Viděla jsem tebe,
stál jsi tam tak sám
a pod očima tmavé kruhy
od věčného trápení.

Vzala jsem tě za ruku,
tiše vedla maliním
a pod skalní převis
schoulili jsme se blíž.

Schoulili jsme se k sobě,
složili ruce do klína
a společně
do dáli jsme hleděli.

Koukali jsme na slunce,
jak pomalu zapadá,
koukali jsme na nebe,
jak pomalu bledne.

Pod skalní převis
sedli jsme si k sobě
a při zpěvu ptáků
šli do říše snů.

Často jsme pak chodili,
u té skály sedávali,
ale byly to jen sny,
v nichž přišels blíž.

Často jsem vídala tě ve snech,
kde mluvil jsi se mnou,
byl na mě hrdý,
-ach, chybíš mi, dědo....