jedna starší básnička

V síti [LadyLoba]
-----------------
Vzpomínky,
drahé kamínky
překryté sny a iluzemi
a přesto všechno
tichoučký
vine se vlásek

Chytla se do sítě
utkané z těch nití,
čím víc se brání a vzteká,
tím víc
se zamotává
Tím víc se mění
v člověka

Hle, co zmůže tvůj dotek,
zázrak se tu odehrává
děkuje ti zámotek,
kukla se z ní stává

Pavučinka
z něžného tušení ...
údiv ze slov "řekni mi"
radost i bolest,
zrychlené bušení ...
Chvilka uvolnění
na schodišti bytí.
A pohled zpět
na smutek
dosud spící,
perličky tiše prší,
pohladí po líci
Snad nevěříš tomu,
že jsem neslyšící.

Jak pevná je síť ?
Zdá se že zamotal se v ní tank.
Když čekáš velkou kořist,
počítáš přece s tím, že přetrhá ti pár lank.

Jak jemná je síť ?
Snad nepoláme
křídla motýlí