Hluboké rány

Už nevím, jak si znova pustit k srdci, že je to má matka. Jsem tak blbá, že pořád věřím tomu, že bude jiná, ale ona už prostě jiná nebude. Je z ní zamindrákovaná ženská, která má ráda jen sama sebe a snahu všech ostatních okamžitě posílá do... no vy víte kam.
Ne...... neumím ji mít ráda i když jsem ji ráda mívala.
Ano.... pořád se užírám tím, že už prostě nikdy nebude taková, jaká bývala.
Ne...... už to nikdy nebude dobré, to by jedině ona musela změnit pohled na existenci člověka jako tvora blízkého a obzvlášť, by musela začít mít ráda celou svou rodinu...a ne jenom sebe :-(
Ano..... pořád si naivně myslím, že jednou přijdu a ona mě přivítá s úsměvem
Ano..... vím, že když otevřu dvěře a podívám se na ni, uvidím pořád stejnou zlobu a mou duši zalije bolest
Ne..... nerada se s ní bavím, její slova mě užírají... je to tak negativní člověk, kterého nezajímá jak se mají její blízcí, ji zajímá jen ona sama
Ano..... brečím a jsem plná bezmoci, kdybych mohla něco udělat, chtěla bych ji vymazat ze svého života....
Ano...... je mi z ní špatně, je mi špatně z toho všeho co mi byla schopná udělat a co všechno teď dělá mým sourozencům a taťkovi
Ne....... už nemůžu nic psát :-(:-(:-(