|
Aby se taron nezlobila a nemyslela si, že jsem naprosto přestal s psaním té zamilované poezie.
|
Nad městem pomalu svítá.
A oči tvý
jsou zastřený,
láskou, co jen náma zmítá.
Milovat neumí každý.
Mám trochu strach,
že z lásky prach
zbyde a srdce mý prázdný.
Láskou, co jen náma zmítá
jsou zastřený
jen oči tvý.
Vstaňme už... Pomalu svítá...
A oči tvý
jsou zastřený,
láskou, co jen náma zmítá.
Milovat neumí každý.
Mám trochu strach,
že z lásky prach
zbyde a srdce mý prázdný.
Láskou, co jen náma zmítá
jsou zastřený
jen oči tvý.
Vstaňme už... Pomalu svítá...
18.01.2012 20:26
taron: jenže taron, já je budu sem vkládat jednou za týden, to ti slibuji, ale teď se svého nového žánru nevzdám.
18.01.2012 20:14
Ha, díky, díky, jen maličkou připomínku, dej ty zamilované do hlavních děl a ty hrůzostrašné sem , do zápisků , jo? Díky, díky, a nezapomeň, fifty, fifty...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.