Knížky o nás...

Vždycky jsem chtěla zažít pohádkový příběh o naplněné lásce a citech, co se neztrácí v davu na ulici.
Takovou tu lásku, která září v černobílém světě, jako duha a vy jste vlastně ona.
Víte co mám na mysli, ne?
Nevím čím to je, ale asi jsem nikdy v životě nemilovala, a nebo možná jo, ale nevěděla jsem o tom.
Život je hrozně těžkej, když se snažíte někomu říct to tajemství, co vás tak strašně táhne ke dnu a při tom vás nese až k mrakům, na které jste si chtěly jako malé děti sáhnout a lítat na nich jako ti Mumínci z pohádkové knížky. Máte už ty slova na jazyku, nebo na papíru napsané a chcete je dát, nebo je dokonce i darujete, ale nikdy se nedočkáte toho pravého cíle. Nikdy to neskončí jako ta pohádka o princezně zakleté ve věži. Zatím žádný princ nepřišel.
Neříkám nikdy, ale zatím a to je moc důležitý, protože je v tom pořád ta naděje a tu já jen tak nechci ztratit.
Tolikrát jsem byla rozhodnuta dát a dokonce snad i dala, ale nedočkala jsem se toho velkého kusu narozeninového dortu, na který se těšíte celý ten rok, jen aby jste byli o rok starší a zkušenější a měli mnohem víc zážitků.
Nikdy jsem nechtěla vyrůst.
Nikdy, ale stalo se.
A můžu vám říct, že když člověk roste, tak to bolí.....