První intermezzo 4.část povídkového deníku

Život na intru se neslučuje se dvěmi věcmi – soukromím a absolutním klidem. Na intru si nikdy nemůžete být jistý tím, co vám spolubydlící, nebo lidé z jiného pokoje provedou. Naštěstí na našem intru nikdy nedocházelo k šikaně, protože naschvály si prováděli všichni navzájem. Začnu pěkně popořádku – naschvály ve sprše. Kromě klasické "akce kýbl", která byla na denním pořádku a která spočívala v chrstnutí kýblu plného ledové vody na inkriminované osoby ve sprše, se také ujala akce "kohouty". Za sprchou byl totiž uzávěr teplé a studené vody a tak pokud jste uzavřeli přívod teplé vody, začala téct voda studená. Když byla plná sprcha lidí, bylo zajímavé sledovat náhlý šok, který s nimi ledová voda udělala. Horší ovšem bylo, když jste si spletli kohouty a opařili půlku intru. Zajímavější byly mezipokojové šarvátky. Dva pokoje z nejrůznějších důvodů zakopali válečnou sekeru a dělali všechno pro to, aby ti z druhého pokoje neměli klid. Zubní pasta na klice od dveří dávno nebyla v módě, daleko lepší bylo něco udělat s celými dveřmi, nejenom s klikou. Jednou jsme při takové mezipokojové válce namazali v noci futra u dveří nepřátelského pokoje lepidlem Herkules a natáhli mezi ně toaleťák. Takhle jsme zalepili celé dveře a představovali si, jak se budou obyvatelé nepřátelského pokoje tvářit, až ráno otevřou dveře a uvidí stěnu z toaleťáku. Nakonec to zkazila vychovatelka, která si všimla, že něco není v pořádku, když nás ráno přišla vzbudit, a komentovala to slovy: "Co to je!" Já rozespale odpověděla nechápavým hlasem: "Jako co jako?" Nejspíš prokoukla naše zatloukání a pravila: "Nedělej, že nevíš o co jde!" Ačkoliv jsem se to snažila zachránit větou: "No to teda jako nevim." nakonec to nesežrala a my museli papír sundat. Herkules šel dolů ztěžka a tak jsme ho oškrábali i s lakem na futrech. Často jsme taky prováděli naschvály holkám, které se tvářili moc namyšleně, nebo provokovali. Takhle dopadla třeba Denisa.Kluky jsme požádaly,aby ji vzali a hodili jí do pánské sprchy. Vzhledem k tomu, že bylo půl devátý večer, a sprcha byla plná kluků, možná to pro ní nebylo zas tak nepříjemný. Nejčastější byly ale naschvály na pokoji. Ze začátku jsme třeba v noci patlaly někomu na obličej pastu na zuby, nakreslili mu fixou knírka, nebo mu nalakovali nehty,zejména na pánských pokojích. Později jsme jim začaly házet sníh do postele a schovávat věci. Jeden z nejlepších naschválů se nám povedl ve třeťáku. Z vedlejšího pokoje přiběhla Jitka a sháněla hřebík, že prý chce přibít spolubydlící peřiňák, aby nešel otevřít. S Markétou jsme se shodli, že bychom mohli Lucii (byla zrovna pryč), taky něco někam přibít. Nakonec jsme ji přibili pantofle k podlaze. Když se Lucka vrátila do pokoje a nazula si pantofle, původně si myslela, že je podlaha ulepená od sirupu, ale fakt, že nemohla zvednout ani jednu nohu, jí donutil k bližšímu průzkumu jejich papučí. Slovy "vy krávy" komentovala nález hřebíku a druhý den, po příchodu ze školy, jsem měla pantofle přibité já. My měli vůbec rádi přidělávání některých věcí k podlaze. Nechali jsme se inspirovat sousedkami z vedlejšího pokoje a přidělali jsme nohy Markétiny židle k linu pomocí vteřinového lepidla. Bohužel židle ve finále nešla vůbec odlepit a tak jsme jí museli vyříznout i s kusy lina. Klid na intru prostě neexistuje. Ale alespoň se člověk nenudí.