když na otázky nejsou odpovědi...

Nevím, jestli je to zrovna o životě, ale vzpomínání k životu patří, ne?

takovej můj pokus

je to už trochu starší dílko...

momentální pocit...

Když spolu dva lidé nemohou být... tak to bolí... oba...

je důležité neztrácet naději...

Co dodat...?

tuhle povídku jsem napsala někdy ve 14 letech... :-)

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

Komu? Uvidíte...

takovej můj pokus, tak prosím o vaše názory

krátká úvaha o novém objevu vědců - stroji na čtení myšlenek

druhá (a poslední :-) ) část...

částečně smutné, částečně ne, rozděleno na dvě části, aby to nebylo moc dlouhé, takže pokračování zítra, pokud budete chtít...

...a nebo už nikdy?

pohled na stejnou věc nemusí být vždycky stejný...

konečně další pokračování...

dopis formou povídky nebo povídka formou dopisu...? každopádně tenhle dopis svého adresáta nikdy nenajde...

O tom, že krása je relativní pojem