24. leden 2015, 2016, 2017

Občas opilej oslovuju okolojdoucí obtěžkávám oplzlostmi opakovaně

Žiju sám a vracím se domů městem plným světěl rozhodně je tu víc světel než bych chtěl a nepamatuju si nic jen že jsem klečel a prosil a brečel neříkám zůstaň ani jdi jen já někde už navždy budu čekat až na mě ukážeš prstem abych za tebou šel až tvuj světa kraj, hraj si se mnou jak chceš jak vím že chci být s tebou

Když už nepíšu, piju. Piju každej den.

...ty tajemství si musíš odnést s sebou. http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/ochranari-zpristupnili-po-70-letech-vrchol-hory-devina-na-palave/1210003

Znovu v Brně, znovu se toulám ulicema. Hlavou mi jdou slova a náhodně se řaděj do vět, v pološeru, v poloběhu s poloopicí na hřbetě rychle ťukám ty proudy písmen do mobilu. Později ve vlaku z toho začíná vyrůstat nějaká konstrukce. Střih. Znova se vracím z potulky, znova v jiným stavu vědomí, svítá a já nepoznám, jestli lidi v rozjezdu jsou dobrý nebo zlý a pak doma píšu první verše do deníku na Psancích. Střih. Po třech měsících se ta mrcha pořád ještě nevydrala na povrch, v nové práci dělám dvanáctky, 5 hodin spánku 5 dní v týdnu. V momentě, kdy se zdá, že to skoro už mám, přichází pochybnosti, nerozhodnost a jsem zase na začátku. Tohle je příběh básně, kterou nikdy nedokončím.

20,5-20,10-10,8-4,12 Čím dál tím stejně 2010-2014

Brno je silně podněté město. Zde malá ukázka co všechno mě napadlo při výletech do štatlu /samá pornografie/.

teď a tady. prostě deník

Dovolím si reagovat /průběžně aktualizované reakce mé, na komentáře jejich nedobré/

odešla