Komixová karikatura moravskoslezských hygieniků. Nyní zastávám názor, že název dílu by neměl vymýšlet autor, ale spíš takoví čtenáři, kteří se k dílu chtějí vracet nebo o něm dál mluvit a psát, takže vám dávám šanci. Pokud chcete, navrhujte, prosím, název v komentářích... (Ale nemusíte, pokud nechcete.)

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Pokračování humorného odlehčení současné situace. Opravdu se to trochu podobá Kocourkovu.

O intimních kontaktech v době pandemie. Něco jako povídka, ale lyrická (bez děje, ale báseň to není). Nikdy bych nečekal/a, že zrovna já něco takového napíšu, ale je mimořádná doba. Inspirovaly mě nečekané paralely mezi nošením roušek a milostným chováním lidí.

Pokračování humorného odlehčení současné situace. Tentokrát se cítím v roli moderního šaška. Posuďte sami...

Depresivní výklad o tom, co se stane, když si chce člověk přivlastnit život, radost a krásu na delší dobu.

Říká se, že v těžkých časech se lidé obracejí k humoru, protože jim pomáhá těžké časy překonat. Kéž k tomu tato krátká povídka pomůže i vám. Dávejte si však pozor na tenkou hranici mezi „odlehčením“ a „zlehčováním“. Touto povídkou vám chci „odlehčit“, ale nechci, aby byla intepretována jako zlehčování současné situace. Ta je vážná a zlehčování je nežádoucí, ba přímo nebezpečné.

Oddíl z chystaného textu „Jak přispět“ k open-source projektu Linux: Kniha kouzel. Zajímal by mě váš názor...

Parodie na manuálové stránky v Linuxu. Zajímá vás, co dělá volba --abraca-dabra?

Nepovedené varování občanů před nebezpečným zločincem. Čtěte pozorně, všechny chyby jsou záměrné.

Posázavským pacifikem do Brna. Známá železniční trať a její málo známé pokračování, které udivuje názvy jako Pohleď a Pohled a tím, jak se vždycky někde vynoří Sázava.

Parodie na historii Free Software Foundation a svobodného software. O dobrém, ale chudém muži, který vážně přeceňoval svoji schopnost vymýšlet názvy a loga, ale díky němu dnes neplatíme za softwarové aktualizace. Psána také jako námět k zamyšlení nad svobodným software.

Na GitHubu chystám takovou příručku pro Linux a toto by měla být její předmluva. Zajímá mě hodnocení jak po literární stránce, tak i obsahové a i to, zda by taková kniha (jak ji předmluva líčí) byla pro vás zajímavá.

Pocta vlastnímu kelímku, reklama na milkshake a úvaha o životě mincí.

Inspirace z různých zdrojů. Slovem „sentence“ je myšlen rozsudek smrti, ne obyčejná věta.

Smutná metaforická úvaha nad osudem nezávislého spisovatele v kapitalistické společnosti. Přirovnává psaní knih k pěstování zeleniny. K této úvaze mě inspirovala povídka Sebastiána Wortyse „Co zapálit na poušti?“

Krátká a jednoduchá povídka z EDDR o snu, lásce a lidskosti, s dobrým koncem. Výsledek dnešního workshopu tvůrčího psaní.

Tragikomická povídka o sociálně vyšinutém technikovi zákaznické podpory, objektivizaci lidí a soukromí a sledování na internetu. + Chytlavý název.

Krátká povídka, kterou jsem napsal/a na workshopu tvůrčího psaní ( https://www.kjm.cz/udalost/workshop-tvurciho-psani ). Inspirovaná písní Motýl od skupiny JaZOO ( https://www.youtube.com/watch?v=wAP6je4JSYo ).

Pár Murphyho zákonů o ovcích