Opravdu nevím jak bych tohle měla pojmenovat. Ale v této uspěchané době, snad každý pochopí co chci říct.

Občas každý hledáme dokonalost tam kde není a kde je tam ji nevidíme. Hledala jsem dokonalou kamarádku, která by mě vyslechla a poradila. Asi až příliš pozdě jsem si uvědomila, že jsem ji měla, že to byl jediný člověk, který ke mě byl upřímný. Vždy mi říkala pravdu do očí a já se ve své hloupé ješitnosti urážela. A ona i tak dokázala, že je ta nejlepší. Nechtěla to řešit, prý mě má ráda a minulost je minulost. Nač chtít růži, když můžeme mít vlčí mák? Ona je můj vlčí mák.

Nechci, ale musím jít dál.