|
Po dlouhé době...
nekřičím,
nebrečím.
Žiju a šeptám...
 16.04.2011 11 1570(32) 0 |
|
„Je suis avec toi - Jsem s Tebou..."
03.12.2010 9 1660(15) 0 |
|
Crede ut inteleas...
(Věř, abys porozumněl)
Ve víře je síla,
ve víře je moc...
Tak věřme...všichni...i ty...
23.11.2010 6 1599(13) 0 |
|
Je těžké najít někoho, s kterým souzníte.
S kterým i když je ticho, slyšíte(slabounce), jak vaše srdce rytmicky vyťukávají melodii.
Každý má svou, každý má jinou, ale když se spojí, tvoří harmonii...
A až ho najdete,
už nikdy nezavírejte víko od klavíru...
28.11.2010 4 1600(15) 0 |
|
Každý má právo volby.
Každý má šanci.
Já
i ty...
30.11.2010 3 1405(15) 0 |
|
„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí.
Zdědila je po otci.
Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost.
Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více.
Teď však byla otázka jiná.
Miluji ji ještě vůbec…?
16.05.2011 2 1306(13) 0 |
|
I pohádky mají smutné konce...
A nejsou proto pohádky?
A čí smutek není spravedlivý.
A kdo je soudce neviny?
20.11.2010 2 1496(13) 0 |
|
Jen v tichu přečíst a v duchu se usmát....
27.04.2011 1 1251(10) 0 |
|
žádná není...
04.09.2011 1 1448(13) 0 |
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sasanka [13], Džejný [13], Wendy Janov [9]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
