Prchavý okamžik
když den s nocí se sejde
propletly jsme ruce své a srdce
jak větve stromů za bouře
Rozpouštíme v dlaních rampouch
kde strach je a minulost
jsem tvá a ty můj
syzygos
Morava kolem nás
tajemství skryje
v tebe jsem schoulená
duše spřízněná
Stromy šumí
už ne žena podezřelá
je tvůj a ty jeho milá
syzygos
když den s nocí se sejde
propletly jsme ruce své a srdce
jak větve stromů za bouře
Rozpouštíme v dlaních rampouch
kde strach je a minulost
jsem tvá a ty můj
syzygos
Morava kolem nás
tajemství skryje
v tebe jsem schoulená
duše spřízněná
Stromy šumí
už ne žena podezřelá
je tvůj a ty jeho milá
syzygos
25.05.2020 - 20:27
Je to moc hezká báseň, má poezii mezi řádky a sdělení o nekonečném souznění dvou duší... Aspoň tak to chápu já... :-)
17.04.2018 - 22:24
Já nevim, mně se to vůbec nerýmuje... :-D I když to ze začátku a dle formátování vypadalo, že by mohlo :-D Škoda, nějak mi tam chybí jakákoliv libozvučnost i hloubka. A syzygos to zazdil, no :-D Přitom začátek byl docela slibný.
10.04.2018 - 13:45
.. já to prostě musím říct.. to velký písmo je jako facka čtenáři a shazuje celou báseň
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.