

Výborná, krásně se čte. Tahle forma ti psaní ti sedí. I ta tématika bouřky je zde velmi dobře použita. Nikdo z nás životem bez bouří neprojde...
Jinak mi připomněla jednu píseň od Nickleback - The Hammer's Coming Down.
Jinak mi připomněla jednu píseň od Nickleback - The Hammer's Coming Down.


Noc, ve které se každý jednou za čas brodí a která do nitra dýchá tak, že plameny zažehne. Pěkně jsi to napsala.


Umouněnka:
Jsem rád, že tě dílo potěšilo a moc děkuji za zastavení.
Jsem rád, že tě dílo potěšilo a moc děkuji za zastavení.


Singularis: Ten poslední verš spíš rika, že dam přednost básni před tou dívkou


Mýlíš se, mohou všichni kdo chtějí, láska má tisíce podob.


Možná, že tvé myšlenky toulaly jinou cestou, ale mě připomněly tu prostou lidskou potřebu setkávání, která začíná u rodinného stolu, pokračuje různými setkáními či srazy přátel, klubáků, spolužáků, spoluzaměstnanců, či jen posezením u táboráku byť se zcela neznámými lidmi, jen proto, že nás náhodou osud spojil a zahrál nám na stejnou strunu. Patří sem i psanecká setkání.
A já patřím mezi ty, kdo věří, že smrtí vše nekončí...
A já patřím mezi ty, kdo věří, že smrtí vše nekončí...


Takže jsem nebyla jediná, kdo idiotsky mával rukou na monitor! To mě trochu uklidnilo.


tohle je tak hezké, něžné, naivní a smutné zároveň :) doufám, že nám připravíš i menší pokračování :)


chtěl-li bych komentovat, musel bych se opakovat, tak jen…
…jen tak dál
…jen tak dál


Protože je život krátký,
radím,
nevynechat žádné hrátky.
radím,
nevynechat žádné hrátky.


NoWiš: Kdyby končila řádkem "v prohlubních tvýho těla", připadala by mi dodělaná. Ale ten řádek "Tam kde máš motýly já mám děla..." mi zní jako by to mělo pokračovat a nepokračovalo a ten poslední odstavec výslovně říká, že báseň se sama nedodělá, což básníci do dodělaných básní obvykle nepíšou (ačkoliv o básních vím asi tolik jako medvídek Pú, takže se možná mýlím).


Umouněnka: za vulgaritu se omlouvám, ale šlo mi tam o tu "nízkost"