Touha po citu.
Co poupětem je vnitru.
Cit není vitr,let motýla.
Pohled co do prazna nezírá.
Žit stouhou pro lásku.
Neocnout se v říši maňásků.
Neživá to kultúra.
Kde cit zakoupit lze
za bůra.

I kdybych ve světě bůch ví kam zašel.
cestičku k domovu vždycky bych našel.
Jenže ta krajina i lidé se mění.
Láska je soli života.
Však čas se mihotá.
Smutek k životu náleží
Však ocitnout nesmíme se v manéži

Dandy: Je to tak... Děkuji.

Baví mě, dobrá atmosféra. A ještě k tomu ty tvoje komentáře mě celkem pobavily. Ale oprav si hrubku, netopÝři.

Asi opravdu někdo umřel. Já bych poslední větu zakončil otevřenou otázkou. Ale i tak je dílo super.

Že mrtvo tu, až pes by štěk?
Hej... seš tu novej, to má bejt vděk?

Petřín...

Tohle je velmi srozumitelné...

Ano, zde...
tím myslím tady
Pes by tu chcíp
samotou
hlady

Výborný název!... (nejenom)

Díky všem za komentáře)

A stejně te pak pošlou pryč a nedaj ti ani polifku

» Psavec:
Kupodivu, sic, mám také ten dojem.
Děkuji ti...

Na stěně stín
hoří
Druhé mé já
Do mne se
noří
Já v něho

Není to báseň, není to próza -
jen jedno slovo, které se zrodilo...
Zůstaň u těch svalů, tam se ti daří.
Každý má to své - nic míň.

Ano... takhle nějak.
Velmi k věci.

» vanovaso:
Není to fikce. Bohudík / Bohužel
Je to už třicet let,
ale stále to strašlivě bolí.
Většina věcí zde je a bude o Ní.

Tohle se Ti povedlo.

Výstižné.

Bezva, zaujala.