teda Eichlerská čeština se rozvíjí, za chvíli to možná bude chtít překlady do češtiny normální (minimálně ta čast, kde se mluví o manželce pana Němce jako o tom partnerovi vyžaduje pozornost a ostražitost scénáře). Jinak devatenácté století stále žije a daří se mu dobře.

Umouněnka: dík, myslel jsem si to...připadal jsem si při psaní podobně...;-)

gabkin: díky za postřeh, připadal jsem si tak...

Hezké :)

Vida esesesendy se dostal do Homérovy Odyssey. Dneska, když jsem se vracel z pajdáku, tak na mostě uvízla v ďuře mezi dlaždicemi nějaká elektrovozíčkářka. Lidi kolem ní pádili na nákupy, ona se tam trápila, nikdo ji nepomoh, ale než jsem k ní došel já, pomohla si sama. A tu vytanulo filiozovi na mysli, kdo tu žije víc, ta politováníhodná trpitelka, nebo ti kolem? A kdyby je všechny napíchli na vidle (jak rustikální příměr, hle!) ani by nepípli, protože nebyli při smyslech. Byli omráčeni reklamou.

Včera jsem po dlouhé předlouhé době viděl tady u nás opravdu krásnou sexy kočku. Stála u pokladny hned za mnou a já absolutně nevěděl, kdo jsem, kde jsem a ani nevím, jak jsem se z toho Tesca vrátil domů. A dneska když jsem se vracel z Ostravy, na nádraží a ve vlaku jsem jel s typickým pneumatikovým idolem zdejší ženskosti a cesta mi připadala nekonečná. Nekonečná!! Jako by vlak uvízl v singularitě a ta enormě hmotná holka v upnutých gaťách zakřivovala prostor, aby nemohlo uniknout ani světlo. Ó jak jsem během téj chvíle zestárl. Ale to je Teorie relativity no. Žiju v kraji Pitomin Okamurových.

Já tam fakt jsem! :) ačkoliv dlouhé psaní, který jsem nestíhal přečíst za jízdy v autě (a ještě bez řidičáku), jsem si přečetl teď a je to bomba, bavilo mě to od A do Z a jsem poctěn, žes o mě napsal. a tak dál..

Miro Sparkus: Děkuji moc za komentář a zastavení!
Mně to hraje jako 2 min nahrávka i z těchto stránek, tak nevím v čem by mohla být chyba.

Zaujalo.

Pěkné dílo. Hezký námět, které si navlékla na téma soužití dvou lidí, které se snad týká naprosto každého. Poslední strofa první dva verše se mi líbí asi nejvíce. Pěkně to podtrhává tohle dílo.

Při spuštění nahrávky se mi spustilo jen 6 vteřin, nevím jestli je to špatně nahraný soubor, nebo chyba u mě. Každopádně mě trochu mrzí, že to nemůžu pustit celé, protože těch prvních 6 vteřin zní celkem nadějně :-)

Zajímavá báseň, téměř miniatura. Po přečtení názvu jsem očekával něco s lehkým nádechem erotiky a i po prvním přečtení se mi zdálo, že ho tam cítím. Ale po druhém a třetím přečtení mi to přihodilo zamyšlení.

...ležíš v koutě schoulená - jakoby se před něčím, někým schovávala, něčeho se bála? Nebo jí snad do toho kouta někdo dostal?

další části básně na mě působí jako výtka té osobě v koutě, která zřejmě dělala cosi, čemu nikdo nerozuměl a nikdo to nechápal.

A ten konec to dovršuje:

ustřihni pocity obnažených těl... - obnažené je v podstatě to samé jako odhalené a jelikož v tom vidím metaforu, jakoby ten daný říkal té osobě v koutě, že po té co ji poznal, už na ní raději zapomene.

Možná a skoro nejspíš určitě v tom vidím něco jiného, než bylo zamýšleno a možná taky ne. V každém případě je to zdařilé dílo, které si budu chvíli pamatovat. Chválím ;-)

taron: Děkuju za milý koment :-)

líbí

polly: děkuji :)

výborné :D

ŽblaBuňka: a pak se potopit... :)

Utíkej holka, utíkej...že by Umakart? Mraky mají alergii, to je hodně pěkný spojení.

pěkné

geaniální.. přesně tak se cítím

taky jsem psal něco na stejný téma ale nepovedlo se to tak..

žít na jeden nádech ;o)))