12.01.2012 - 00:49
27(23.)
ARA: Eliška Vobrubová: taron: Pravda - Škoda - Představte si to - Mír, věčný mír... Jak zpívá Lenon: možná si myslíte, že jsem snílek, ale nejsem sám... Jinak máš samozřejmě pravdu - ARA. Jestli moho přidat něco všeobecné polemiky: Válka vzniká z rozdílů - ať už faktických jako je bída, či hlad a obecně sociálních rozdílů, tak z rozdílů - umělých: politické názory, víra... Válka vzniká z touhy po moci a z touhy mít více. Neznám válku, která by vznikla "nedorozuměním" - teď vylučuji krevní mstu, což je spíše právní záležitost - myslím, že by lidstvo mělo zavést ve svých srdcích metodu beachmarkingu - tj. Učení se od druhých - přejímání lepších metod a strategií a jejich aplikace do vlastního "systému" - života. Prostě člověk by se měl k onomu "víc" dostat učením a nikoli násilím.
12.01.2012 - 00:30
27(22.)
taron: Eliška Vobrubová: Trošku jsi myslel, že budeme polemizovat o čem? O jakém míru? O světě beze zbraní? Toho se asi nedočkáme. Ale můžeme ruzumět, z čeho konflikty pramení. Z nevědomí. Z nevědomí o sobě samých. Tedy i o druhých. Z nepochopení vlastních pohnutek a vnímání. Protože, kdo nezná sám sebe, neví, co v něm reaguje na druhé. Svět beze zbraní je zajímavá myšlenka, ale člověk se dá zničit spolehlivě i beze zbraní.
11.01.2012 - 23:46
27(21.)
Nezbývá než doufat. - Trošičku jsem si myslela, že by ten celosvětový mír měl z něčeho pramenit. A k tomu, myslím, přispíváš teď i ty.
11.01.2012 - 23:07
27(20.)
Trošku jsem nemyslel že tu budeme polemizovat zrovna o tomto míru... ale proč ne ... ono časem člověk některé věci přehodnotí, že ? :)
11.01.2012 - 23:04
27(19.)
ARA: Ve svém komentáři zde pod tímto zápiskem jsi 11.01.2012 - 13:24 celou situaci, respektive mé pohnutky popsal naprosto přesně, a to včetně toho mého „myslím, že…“, někdy také říkávám „myslím si, že…“, a ty důvody jsou přesně takové, jak jsi je pojmenoval.
Byla jsem proto velmi překvapena z reakcí, stejně jako ty.
Byla jsem proto velmi překvapena z reakcí, stejně jako ty.
11.01.2012 - 16:25
27(17.)
ARA: Mě vlastně nikdy nenapadlo, že člověk, který rád ponižuje druhé je vlastně úchyl, ale asi je....
11.01.2012 - 16:20
27(16.)
taron: Pimpe Pimpe, nechtěj mne dojmout nebo se to stane. :-)
Byl jsem se teď projít a přinesl domů houby. Penízovku sametonohou a Jidášovo cho. Na polívku bude. A cestou jsem myslel na to, jestli jsem to formuloval dobře a jestli jsem nemohl líp. Udělali jste mi radost vobááá dváá. Protože poznání je dobrodružství. Ale jen tehdy, když má člověk odvahu něco zkousnout. Třeba i o sobě. Já, Pimpe, nevím, jak bych tu situaci zvlád v tvým věku. Určitě zdaleka ne tak jako dnes. A ještě před několika lety by to bylo mnohem těžší. Bez toho poznání, které mám dnes. A teď něco humorného. Něco o psychosadismu ! Poznal jsem už asi dvě taková pracoviště, kde jsem slýchal tu větu o velké rodině. A poznal jsem jednoho malého šéfíčka. Byl docela chytrý, měl i nějaké umělecké dovednosti, které byly ceněny. Uměl zajímavě vyprávět a uměl být i přátelský. Ale byl to úchylák. Člověk může chtít někoho deptat, když ví, že mu to udělá dobře nebo to dělá nevědomě. Tohle bylo asi to druhé. Ze všeho nejraději si vyhledával nějak oslabenou kořist - tedy především ženy. A dusil pak tu ženu tak dlouho, dokud jí nevytryskly slzy. Dokud nebyla úplně na hrnci - bez sebedůvěry, sebeúcty, bez ceny. Totálně podřízená a ovládnutá. A pak, protože jeho sadismus dál nedošel, se začal přátelsky usmívat a při tom si prožíval něco jako duševní zvrácený orgasmus. Odporné !!! A ta žena si v tom oslabení a zásadním přeladění emocí pořádně ještě posypala hlavu popelem.
Když pak pochopila, jak sama sebe ponížila, bylo už pozdě, protože se to špatně přiznává. Ale po několika letech se našla jedna, která to dokonale pochopila. A když to na ní zas zkusil, zařvala na něj ze všech sil tak, že to nemohl přeslechnout nikdo. DRŽ HUBU NEBO TĚ POBLEJU !!! Mno, bylo to poněkud plamenné vyjádření, není-liž pravda? Ale měla od něho pokoj, napořád. Už nechtěl riskovat to ponížení a neuspokojení. Co udělala ta žena? Opak sebezbičování!
nepodlehla manipulaci - pocitem viny. Člověk může selhat všelijak a všelijak třeba naletět. I sám sobě. Pravda však osvobozuje i o sobě samém - to především. Protože skrze sebe samé vidíme ostatní lidi, svět. Čím víc se známe, tím méně selháváme. Poznané stíny se rozpouštějí, a my pak vidíme čistým zrakem.
Byl jsem se teď projít a přinesl domů houby. Penízovku sametonohou a Jidášovo cho. Na polívku bude. A cestou jsem myslel na to, jestli jsem to formuloval dobře a jestli jsem nemohl líp. Udělali jste mi radost vobááá dváá. Protože poznání je dobrodružství. Ale jen tehdy, když má člověk odvahu něco zkousnout. Třeba i o sobě. Já, Pimpe, nevím, jak bych tu situaci zvlád v tvým věku. Určitě zdaleka ne tak jako dnes. A ještě před několika lety by to bylo mnohem těžší. Bez toho poznání, které mám dnes. A teď něco humorného. Něco o psychosadismu ! Poznal jsem už asi dvě taková pracoviště, kde jsem slýchal tu větu o velké rodině. A poznal jsem jednoho malého šéfíčka. Byl docela chytrý, měl i nějaké umělecké dovednosti, které byly ceněny. Uměl zajímavě vyprávět a uměl být i přátelský. Ale byl to úchylák. Člověk může chtít někoho deptat, když ví, že mu to udělá dobře nebo to dělá nevědomě. Tohle bylo asi to druhé. Ze všeho nejraději si vyhledával nějak oslabenou kořist - tedy především ženy. A dusil pak tu ženu tak dlouho, dokud jí nevytryskly slzy. Dokud nebyla úplně na hrnci - bez sebedůvěry, sebeúcty, bez ceny. Totálně podřízená a ovládnutá. A pak, protože jeho sadismus dál nedošel, se začal přátelsky usmívat a při tom si prožíval něco jako duševní zvrácený orgasmus. Odporné !!! A ta žena si v tom oslabení a zásadním přeladění emocí pořádně ještě posypala hlavu popelem.
Když pak pochopila, jak sama sebe ponížila, bylo už pozdě, protože se to špatně přiznává. Ale po několika letech se našla jedna, která to dokonale pochopila. A když to na ní zas zkusil, zařvala na něj ze všech sil tak, že to nemohl přeslechnout nikdo. DRŽ HUBU NEBO TĚ POBLEJU !!! Mno, bylo to poněkud plamenné vyjádření, není-liž pravda? Ale měla od něho pokoj, napořád. Už nechtěl riskovat to ponížení a neuspokojení. Co udělala ta žena? Opak sebezbičování!
nepodlehla manipulaci - pocitem viny. Člověk může selhat všelijak a všelijak třeba naletět. I sám sobě. Pravda však osvobozuje i o sobě samém - to především. Protože skrze sebe samé vidíme ostatní lidi, svět. Čím víc se známe, tím méně selháváme. Poznané stíny se rozpouštějí, a my pak vidíme čistým zrakem.
11.01.2012 - 13:38
27(14.)
ARA: taron: On to ARA nemyslí nikd tak zle jak to tu a tam vyzní. Vsadím se, že kdybysme to probrali u stolu ane za černombílou deskou, že by díky intonaci a výrazu ani žádný spor nevznikl. Prblém byl v lidské sugesci a to, že mám(e) problémy s ARovou interpretací - já bych byl jen rád, aby si uvědomil, že jsem to nikdy nemyslel nijak zle - jen jsem odsuzoval trochu horká slova...., mnohá z nich jsem pochopil až dnes... a je jen na ostatních zda-li také pochopí.... ještě musím napsat zpravu Elišce.... ARA: Ještě jedno děkuji za otevčené oči.
11.01.2012 - 13:35
27(13.)
ARA: Hm, zajímavé, tak ty jsi nám tu vzal klid a mnozí tě za to chtěli pranýřovat...jo , klídeček....a to nesnaž se nade mnou vyhrát, ale snaž se jít se mnou ke kořenům, to mě dostalo....a raduj se z poznání .....................
11.01.2012 - 13:24
27(12.)
Já si někdy dokonce troufám myslet, že tě malinko znám. A jsem tomu rád. Ještě se neloučím. Zatím toto:
Chyba může být na obou stranách.
Nikoli - vždy je! Žádné takové pravidlo neexistuje. Znám člověka, který v posledních letech nasekal dost chyb a teď mu to začíná bolestně docházet. Dlouho používal větu: ale v té situaci jsme byli oba.
To je to samé. Pravdu nenajdeš v prázdných poučkách nebo frázích nebo zneužitých větách z jiných "operet". A jestli tě opravdu zajímá víc o tom, proč lidé reagují někdy nečekaně, můžeš do toho pronikat. A jestli tě zajímá, proč to tak dopadlo s Dee, můžeš se nad tím zamyslet. Zamysli se ale upřímně a neplýtvej časem. Ani mým, prosím. Eliška zkopírovala řádek z její básně, aby Dee nemusela hledat ten překlep (!) a napsala jí jen - asi jsi myslela......xxx. Eliška tuhle větu myslím používá. I proto, že sám ten předpoklad (asi jsi myslel - nikoli kulový věděl) někdy pomáhá přijmout upozornění bez nepříjemných pocitů. Ale minulo se to dokonale účinkem. Kolik vás bylo, komu to bylo fuk? Mně to Pimpe moc nebaví o tom znovu psát, ale byl jsi to právě ty, kdo to musel vidět. I tu její reakci. Nejsi za nikoho zodpovědný. Ale je pro mne nepřijatelné, když se pak mnozí snaží najít viníka, který jim vzal ten klid. A vymyslí třeba takovou opovážlivost, jakou byly úvahy o ne dost citlivém a jemném Eliščině komentáři. Nebo dokonce ne dost obsáhlém. Chceš tomu líp rozumět? Pak si toho vážím. Ale je potřeba být k sobě upřímný a ne hledat vinu tam, kde není. Ani dokonce podíl viny. Ale je tu opak- snaha vinu vyslídit jinde. Najít viníka, který tu velkou rodinu připravil o její klid. Tato snaha - ta vede k tomu neuvěřitelnému boji. Nesnaž se vyhrát dialog se mnou, snaž se se mnou jít ke kořenům a radovat se z poznání. Patetické? Ani ne. Směšné? Ne. Zní to jako fráze, ale pravda osvobozuje. I tím, že omezuje možnost stejné chyby opakovat.
Chyba může být na obou stranách.
Nikoli - vždy je! Žádné takové pravidlo neexistuje. Znám člověka, který v posledních letech nasekal dost chyb a teď mu to začíná bolestně docházet. Dlouho používal větu: ale v té situaci jsme byli oba.
To je to samé. Pravdu nenajdeš v prázdných poučkách nebo frázích nebo zneužitých větách z jiných "operet". A jestli tě opravdu zajímá víc o tom, proč lidé reagují někdy nečekaně, můžeš do toho pronikat. A jestli tě zajímá, proč to tak dopadlo s Dee, můžeš se nad tím zamyslet. Zamysli se ale upřímně a neplýtvej časem. Ani mým, prosím. Eliška zkopírovala řádek z její básně, aby Dee nemusela hledat ten překlep (!) a napsala jí jen - asi jsi myslela......xxx. Eliška tuhle větu myslím používá. I proto, že sám ten předpoklad (asi jsi myslel - nikoli kulový věděl) někdy pomáhá přijmout upozornění bez nepříjemných pocitů. Ale minulo se to dokonale účinkem. Kolik vás bylo, komu to bylo fuk? Mně to Pimpe moc nebaví o tom znovu psát, ale byl jsi to právě ty, kdo to musel vidět. I tu její reakci. Nejsi za nikoho zodpovědný. Ale je pro mne nepřijatelné, když se pak mnozí snaží najít viníka, který jim vzal ten klid. A vymyslí třeba takovou opovážlivost, jakou byly úvahy o ne dost citlivém a jemném Eliščině komentáři. Nebo dokonce ne dost obsáhlém. Chceš tomu líp rozumět? Pak si toho vážím. Ale je potřeba být k sobě upřímný a ne hledat vinu tam, kde není. Ani dokonce podíl viny. Ale je tu opak- snaha vinu vyslídit jinde. Najít viníka, který tu velkou rodinu připravil o její klid. Tato snaha - ta vede k tomu neuvěřitelnému boji. Nesnaž se vyhrát dialog se mnou, snaž se se mnou jít ke kořenům a radovat se z poznání. Patetické? Ani ne. Směšné? Ne. Zní to jako fráze, ale pravda osvobozuje. I tím, že omezuje možnost stejné chyby opakovat.
11.01.2012 - 11:42
9(5.)
ahaa.... mno, tak aspoň že máš zásobu dílek, které sem dát ;) Přeju ti, ať se to překlene rychle :)
11.01.2012 - 11:37
9(4.)
Melisa: NE tak o radosti jako "S" radostí... no však jak jsem říkal taron... teĎ sem budu asi vkádat starší dílka... než se to překlene...
11.01.2012 - 11:36
9(3.)
Jesti teď nemáš chuť psát, tak si dej malinkou pauzičku, nikdo ti za to hlavu neutrhne ;) jen prosím nepřemýšlej o tom, že přestaneš psát úplně, to by mi bylo hodně líto :( Že nedokážeš psát o radosti? To nevadí, teď máš prostě období, kdy ti jde lépe psát ty smutná a hororová dílka, a věř mi, ty ti jdou dobře ;) Ono přijde období, kdy ti zas půjde psát o radosti, neboj :)
11.01.2012 - 11:20
9(2.)
Melisa: Už mi hrabe - úplně jsem ztratil chuť psát - předělal jsem sice Septani ... Nějak na mě doléhá vypětí - najednou nedokážu psát a radosti - ach jo....