23.09.2013 - 03:29
1(1.)
proč teď hořím...
svítáním
když slunce je chladný jako ocel
ještě osamělý
jako slovo tuláka
a přece
tu chvíli v sobě nesem
dálku i vítání
světla
svítáním
když slunce je chladný jako ocel
ještě osamělý
jako slovo tuláka
a přece
tu chvíli v sobě nesem
dálku i vítání
světla
17.09.2013 - 20:35
6(5.)
kulturni sok zazijes v životě jeste mnohokrát..., vetsinou te to posunul zase někam dal.
13.09.2013 - 11:20
2(1.)
Kdyby byl pátek čtyřistaticíctriliónůbilionunanekonečo, tak je stejnak úplně jedno, jaký datum je u pátku.
12.09.2013 - 21:25
5(3.)
Téma, které zavání dojemným kýčem, což se tady naštěstí nestalo a tak tedy zbyla jen...krása...
09.09.2013 - 17:21
2(2.)
puero: Inu, zatím se stále drží! Jelikož kdo někam jde s pozitivními myšlenkami, dočká se jen pozitivních dojmů!
09.09.2013 - 09:19
1(1.)
Toto už je zajímavější téma. A vzhledem k dnešní popularitě počítačů a jejich monitorů i docela aktuální. Proto si také delší texty na čtení tisknu, abych si ušetřil oči.
07.09.2013 - 20:53
2(2.)
Davidsoft: Tedy text:
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.
Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.
Vás tenkrát z jara čekal jsem...
V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků,
by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
A pod jakými zeměpásy?
Nuž, rcete, čí jste jaro žila?
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšena.
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad,
vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád,
proč jdete vadnout na můj sad?
Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám
podzimu pohádkové hlasy,
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.
Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.
Vás tenkrát z jara čekal jsem...
V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků,
by echem chyt se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
A pod jakými zeměpásy?
Nuž, rcete, čí jste jaro žila?
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšena.
A teď! kdy nevzpomněl jsem snad,
vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád,
proč jdete vadnout na můj sad?
Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám
podzimu pohádkové hlasy,
jdu hledat Nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
07.09.2013 - 14:12
2(1.)
Pro mě dost nezajímavé téma, a navíc jim občas trochu špatně rozumím.
07.09.2013 - 11:40
2(2.)
Přidám se, taky piju rum, Jindřichův Hradec, kam se hrabe Božkov. Máme s manželkou docela dospělou lásku a manželka si se mnou dá občas taky rum. Všichni chlapi v práci mi to záviděj.
05.09.2013 - 03:05
2(1.)
sakra...to je náhoda...ted jsem dopsal povídku jednu a rum tam hraje celkem slušnou roli:)......asi opravdu národní poklad,ale jen ten Hradeckej
31.08.2013 - 17:57
2(1.)
Buď to, anebo je to autocenzura v pokročilém stádiu rozkladu osobnosti.