I když se neumím vcítit konkrétně, chápu to. Neřeš a žij!

Hlásím se, stojím o to, ale nemohu to zaručit úplně jistě. Každopádně dvě hodiny bych tam pobýt zvládla. Ubytování bych potřebovala jen za předpokladu, že by mi něco vstoupilo do té druhé akce, takže upřesním později. :)

Homér: Děkuji za povzbuzení. Jsem rád, že by se ti Smutná tramvaj líbila, možná se k ní někdy dostanu.

Vy co se vydáte vlakem z větší dálky, pojedete asi na Kolín.
Cestou si můžete pospěvovat tuhle písničku.
http://youtu.be/Y1IYa4foGnw

Přestože s Facebookem nemám vlastní zkušenost, pobavilo mě to, netušil jsem, že jsou počítače schopné přimět lidi k tak absurdnímu jednání. :-D Podle mě je ideální mít jen několik málo přátel, protože na víc stejně člověk nemá čas. (Někdy nemá čas ani na to málo.)

Homér: Ne.

Fakt dobrý nápady, napiš klidně všechny tři. Ale nejzajímavěší námět je podle mě tramvaj, mravenci podle mě nejsou zas tak originální, jak by se mohlo na první dojem zdát a na tý třetí fakt záleží jak bys to napsal.

Pohoda

Garsonka?

Mě se teda líbí mravenci.

Severak: Děkuji za komentář. Pomohl mi si uvědomit, že to téma by stejně nejspíš většině lidí moc neřeklo. Inspirovala mě nějaká povídka či pohádka zde na Psancích, kde se psalo o lavičce, které vadilo, když se k ní lidé chovají hrubě.

ta smutná tramvaj je místy hrozně podivně napsaná.. :D

Také se mi stává, že bych chtěl být někdo jiný, i když možná na trochu jiné úrovni. To, co zmiňuješ, jsou v podstatě jen společenské role; i kdybys byl poslancem, uvnitř bys byl stále "sám sebou" - na takové úrovni si to "být někým jiným" můžeš v povídkách (či role-playingu) opravdu vyzkoušet, i když získat realistickou představu o jiné profesi je velmi obtížné (např. jak dobrou může mít prodavač párků v rohlíku představu o tom, jak tráví svůj pracovní čas programátor?), takže výsledek nemusí být vždy reálný.

Já bych si chtěl vyzkoušet i jiný charakter, jiné prožívání, jinou psychiku, být dočasně někým jiným i vnitřně, ale můj názor na to víceméně vyjadřuje úsek z epizody Ester Krejčí "Univerzální invence", kde Zorana snila o tom mít jiné tělo:
----
ESTER KREJČÍ: (Zavzpomíná.) Kdysi jsem měla podobný sen. Když jsem přečetla Newtonův mozek od Jakuba Arbese, přála jsem si mít mužský mozek, aby moje emocionální stavy a tělesné pocity neměly takový vliv na moje chování a rozhodování se. Ale dospěla jsem k názoru, že je-li taková touha nenaplnitelná, spíše škodí než prospívá. Byla jsem pak nešťastná, protože jsem toužila po něčem, čeho jsem nemohla dosáhnout, a bránilo mi to vidět možnosti, jak být šťastná taková, jaká jsem.

ZORANA: Představovat si něco krásného je příjemné. Podle mě není špatné snít. Ani když se sny nenaplní. Ale děkuji, že se mi snažíte poradit.

ESTER KREJČÍ: V pořádku. Vážím si vaší snahy mít na věc vlastní názor.
----
Mohlo by být zajímavé být na měsíc např. Vulkáncem (ze Star Treku), "zcela normálním" mužem či "zcela normální" ženou; starým člověkem, který má život za sebou a rozeznává chyby, které v něm udělal; nebo naopak dítětem v mateřské školce, které si rozvíjí svoje první sociální dovednosti. Není však dobré úvahami na toto téma trávit mnoho času, protože to pak člověku brání vidět možnosti, jak být šťastný v jeho aktuálním stavu a roli. (Navíc při psaní o takových výrazně odlišných postavách autor/ka naráží na svoje limity, o kterých píše kmotrov.)

Severak: To není pravda, pokud to dokážeš, jsi literární autor. Umíš něco, co nedokáže žádná postava, do které se stylizuješ.

kmotrov: dobře udělal, že se dal na bigbít. Můžu být vším, ale zárověň jsem pak ničím.

Olin měl šmidlat ve filharmonii ve Zlíně na čelo, vybral si místo toho bigbít. Taky bych si vybral muziku, kdybych na něco uměl hrát. Tím se dostávám k limitům. Do jisté míry je můžeš ve svých povídkách bořit, laik to nepozná, odborník bude kroutit hlavou, to ale kroutí i u děl velkých spisovatelů.
Máš pravdu můžeš být vším.

Awww, skvělý ...

Nádhera. Každou tvou báseň i vše ostatní opravdu hltám. Takováhle "slova do větru" jsou prostě naprosto nejlepší!!!

Tak tohle je povedené ...

Singularis: Díky. zrovna jsem nedávno zase něco dělal, tak to prdnu do deníku. Říkal jsem si, že to sem dávat nebudu a někteří lidé mají rádi i recepty. Tohle si možná ještě někdy taky přečtu.