Smrad a stesk

2 kuřecí stehna, 2 větší cibule, houby takový nebo makový, kmín plus koření co najdeš, sůl, trouba na 170 stupňů, přes 90 minut péct, podlejvat se to skoro ani nemusí

Peču stehna a vypínám Šebrleho, chuť zapálit si v nekuřácké sluji. Ještě půl hoďky a je na stole exkluzivní jídlo. Už nemám hlad. Míchám zweigeltrebe, slitku pro nižší spodní třídu se stejně druhořadou whiskey, i když tím bych jí asi urazil. Rozdíl mezi duty free a internetem dělá 140 korun na litru. Kdo z vás na to má? Zeptal se Paroubek a opíchal svojí mluvčí. Nikdy nebyl na noční u pásu. Mac Arthur s červenou vodou. Proč jsem do sebe musel narychlo narvat tu kotletu? Jedna z nejdůležitějších životních otázek s jednoduchou odpovědí. Protože jsem celej den nejedl, ztratily se klíče od garáže a já si nestihl dojít za beruškou. Kuřecí čtvrky dáme do pekáče, do kterýho předtím vymáčknem tři vlašské oříšky sloního sádla, na to bílý naklademe polokroužky syrové cibule a půl rendlíčku povařených sušených hub, zasypeme drceným kmínem. No a na to teprv dáme ty stehna osolený, sladkou paprikou poprášený, provensálským kořením nešetřivým a taky nějaký koření z indie, fakt tomu jejich písmu nerozumím, buch, jestli ještě něco, tak už nevim. Prej se to nepodlejvá, udělal jsem to, takže to teď bublá, whiskey se tam bojím dát, přece jen nechci aby bouchnul tuten fajnovej byt, navíc není můj, protože jsem k ničemu. Stále beru ten nejnižší plat ze všech mých známých, přátel a kamarádů, ale zas jsem se z nich podíval nejdál a to několikrát. No nic. Všem nám hrabe a kdo říká, že jemu ne, tak tomu hrabe nejvíc. Baf! Lekl ses? Ne, spíš jsi si řekl, že jsem jenom trapák. No, to by mi šlo. Blbec, příště si koupím jenom kotlety a na čtvrtky se vyseru, ale alespoň mám o čem psát, víš? Ten běžnej živůtek. Dneska jsem v lese našel dva svázaný balónky, jeden modrej, druhej oranžovej, na každým byl na šnůrce přivázenej koresponďák s nějakým neměckým jménem, adresa Wagen, nevim kde to je a nikdy tam snad nepojedu, jsem tam byl maximálně jako malej ve Waldminchenu v aquaparku a ve Frankfurtu na letišti, to jsme zrovna před čtyřmi lety odlítali do tý Indie, na jejímž koření se zrovna dusosmaží čtvrky vod tý příjemnější paní, schizofrenikovi co tam chodí na stojáka jsem zasalutoval, ale né posměšně, byl fakt rád, že si ho někdo všimnul. Kolega mi říkal, že takovýhle balónky se posílaj ze svateb, sám jí měl tak skrytou, že tam nepozval ani svoje sestry. Na tom koresponďáku bylo napsáno, že to má finder poslat na tu adresu, jenže mi bylo divný, že je na těch balónkách napsáno raiffansen. Banka. Hm, to asi posílat zpátky nebudu. Tak jsem ty pryžáčky ještě chvíli tahal po lese, a pak jsem je propíchnul geodetickou výtyčkou, máme novou ze školení, ani necukly, pod tou starou tupou by se možná vysmýkly a naposledy nadzvedly, než bych je rozdupnul pořádnou lesáckou botou. V terénu stabilní jak náš vztah ve vzduchoprázdnu. Odklopil jsem pipinu, loknul si pořádně toho žlutýho a dostal chuť na pokec s keramikou, v poslední zatáčce svítí zelená. Snad se to kvůli kladení telekomáckýho kabelu nespálí. Dobrý, to byl jenom aladin, čambus, záchrana Evropy před Ruskem. Tak šup kamelku bez filtru, ať už to máme za sebou. Básně píšou lidi, co nemaj, co říct. Spíš to bude jinak. Hrůza je spíš to, že jsem si uvařil lákavý jídlo a nemám na něj chuť. Je to blbý jíst sám něco dobrýho. Stará paní byla nadšená, že se jí vrátila černá kočka. Smrdím potem a zapínám TV. Bojím se jí a mejt se mi chce nejmíň ze všeho. Huhú, bylo to výborný. Pitaval? Fuj už ten název. Náhodou jsem přepnul na 8 oskarů, My fair lady, zapekjkárna s titulkama.