puero: Kokoti no...

hrůza jen pomyslet co lidi stříkají návštěvám do kafe

Ďábel je fracek
klacek kdesi od Malacek

Jelita pro pány
plní k.o. koťatama
páč mu došly prachy
páč už není lidí zlých
přetvářka vítězí
po nocích nechutných
trpký škleb a smích
povrchňáků
nikdy nepotrestaných

děcáky:



bylo to krásné - hlavně vychovat!

a tím to hasne

kurva


že chudáci začnou fetovat



a držky s výhodama v systému
daj překážky těm

co lihem svou trému

zabijou radši
než sprostým patosem

musíš bejt asi hodně nasranej, já se radši budu v četbě vracet k těm tvejm skutečnejm řádkům, ze kterých vyzařovalo to, co jsem měla na tvé tvorbě ráda

Ségra šla nakonec taky do Prahy, pizda prodejná za dva drinky

zajímavé a psáno asi na funkčním psacím stroji...

Na Veselou tramvaj se schématem se těším, zní to opravdu zajímavě. :-)

Povedená pocta.

A příště budete poslochat rejmons!

proč je to jen zápisek? love it :D měla bys to zařadit jako normální dílo

Bohužel, to, že umřel David Bowie, jsem nezaznamenal/a. Naopak jsem zaznamenal/a, že den po vyvěšení tvého zápisku zemřel Alan Rickman, který hrál ve všech filmech o Harrym Potterovi moji nejoblíbenější postavu. Nemohu říci, že by mě on či postava, kterou hrál, nějak moc ovlivnil/a na rozdíl od J. R. R. Tolkiena (zemřel 1973), Richarda P. Feynmana (zemřel 1988), Virginie Woolf (zemřela 1941), Jane Austen (zemřela 1817) a dalších (kteří ještě žijí).

Text písně, kterou jsi k zápisku zvolil, se mi výjimečně líbí. Nejen, že ji nazpíval David Bowie, o kterém píšeš, ale zároveň nám dává příležitost zamyslet se a podívat se zvnějšku ( http://www.invertedpendulum.cz/projects/pohled-zvnejsku/ ) na to, jak nás ovlivňují a inspirují lidé z minutosti, kteří již nežijí: "Planet Earth is blue. And there's nothing I can do."

Jo, kámo, okomentuju to malým moudrem ze včera. Chtěl jsem to dát jako zápisek do deníku, ale sem se mi to hodí víc. Jel jsem včera za otcem, ale dostal jsem se k němu až o půlnoci. Měl zamčeno, klíče v zámcích zevnitř, zvonek vypnutej a já jsem měl vybitej a vyplej telefon, takže jsem do baráku lezl okýnkem od kotelny a v absolutní tmě jsem skákal do prázdnýho zásobníku na uhlí. A to moudro je:

Můžeš mít tisíc nejlepších kámošů, můžeš mít sebevětší lásku nebo sebevíc menších lásek, můžeš mít milenky, spřízněný duše, psychology, fanoušky, obětavý rodiče, přítulnou kočičku... ale se zlomenýma nohama v černý díře ležíš vždycky úplně sám.

PrimaDen: Snad ano...:-)

Líbí se mi, že to vyznívá optimisticky a entuziasticky. Působí to na mě jako takový manifest, ohlašující něco nového, úžasného. Se snahou sdělovat už mám nějaké zkušenosti a zatím jsem dospěl/a k závěru, že nejpodstatnějším předpokladem pro sdělení je mít co sdělit. A tento zápisek určitě má co sdělit. Těším se na další sdělení. :-)

vanovaso: děkuji, jsem ráda , není nijak kalkulovaná, slova přišla sama-tak najednou :-)

Tak ta mluví i za mou duši a srdce, pěkně vyjádřeno...

supr :-)

aha, ja zamilu nectu a nechce se mi hledat

některé části oslovují tu Druhou ve mně

štiler: Supr, ted jsi vystihl myho kamose z detstvi....