Zamila: korálek: Holky dík za podporu :-)

Je to parádní nápad i malebný prostředí, tohle beru ! :-) Mírně polní podmínky mi nevadí, jsem zvyklá ze skautu a ze svý chatky ;-) A navíc Tě moc ráda zase po letech ;-) uvidim !! :-) :-)

Vypadá to skvěle :-)

vanovaso: Koukněme se, kdo to ke mně přišel! Nu, však já už i žiji...Ale když jsem tu pak sám doma, tak si holt sním a snažím se, aby z toho něco měly i mé virtuální múzy...:-P
Děkuj Ti za milá slova a přeji Ti krásný den! :-)

Krásná,... A už přestaň snít, začni žít ;-))

korálek: Díky! Tak to jsem rád...:-)

korálek: Vezmi! Díky...:-)

Milá víla, vidím ji ... :)

Hezká, ta slova ti utíkají pěkně ...

Moc krásná , líbí se mi :-)

Tak tuhle si musím vzít k srdci! Ta je psaná jak pro mně :-D pěkná

Singularis: částečně, ale ne úplně - já jsem naštvaná spíš sama na sebe, ne na společnost, protože ji nejsem dlouhodobě schopná vidět jako společnost, vždycky se po chvíli rozpadne na individuální lidi. tohle je spíš výlev, takové písemné zvracení - s tou blízkostí máš pravdu, ale ještě jsem se nerozhodla, co si o tom myslím a jestli mám pravdu.
crunches jsou sklapovačky :)
oceňuju, že sis udělala/a čas, přečetl/a a okomentoval/a tenhle výlev, a reakce je asi lepší v komentáři, protože zároveň vidím i text, ke kterému referuješ.
příští víkend už snad bude klidný, budu mít po většině zkoušek a čas, který teď věnuju aktivitám typu 'musím'

Oprava - spletl/a jsem si sérii; bylo to v epizodě S04E06 I Loathe a Parade.

Ty myšlenky mě docela zaujaly. Částečně mi připomínají Olgu Hepnarovou - hlavně náznaky hněvu a nenávisti ke společnosti (Olga Hepnarová nenáviděla lidi, nenáviděla přetvářku, neměla ráda, když lidé mluví, jen aby mluvili, ale nic nevyřeší - což není sympatické ani mně) a také odhodláním; měla i řešení ("Mám tedy na vybranou: zabít sebe, nebo zabít druhé.") a měla i "statement" (zaslaný ve dvou kopiích redakcím novin), a dokonce svůj plán uskutečnila.

Na druhou stranu tvůj text není tak nenávistný a jednostranný jako ty její, obsahuje i pozitivní myšlenky, což se mi velice líbí. Je mi sympatická třeba zmínka, že lidé získávají štěstí z drobností, nebo celá ta myšlenka o blízkosti (myslím, že souvisí s intimitou). Také se mi líbí vyjádření "you have no idea how to exist outside of someone's negative space" (pojmu negative space rozumím jen díky tomu, že se objevil v epizodě Darii S05E06 Lucky Strike).

Ten konec mi zní jako takový "coach talk", který má dodat člověku odhodlání. Myslím, že je dobře napsaný, jen nerozumím "do crunches", to má být "dělej křupnutí?".

Váhal/a jsem, zda ten komentář napsat sem, nebo tobě jako vzkaz. Pokud si myslíš, že by to bylo lepší jako soukromý vzkaz, napiš mi to.

casa.de.locos: Aha. No, pro navození atmosféry je zřejmě potřeba, aby tomu člověk celkem dobře rozumněl a nemusel nad každým slovíčkem přemýšlet, zda ho už někdy slyšel a co by mohlo znamenat. Pak totiž "pro stromy nevidí les", tedy "pro slova nevidí atmosféru". Pokud to přeložíš do češtiny, znovu to zhodnotím.

Singularis: On je to spíš pokus o navození atmosféry, možná takový prolog pro delší fantasy povídku, žádné hlubší sdělení tam protentokrát asi není. (Četla jsem Tithe od Holly Black a trochu mě to inspirovalo.)
Možná to přeložím do češtiny.

Děkuji, že jsi zveřejnila pokus o prózu. Ta angličtina mi dělá docela problémy. Pochopil/a jsem z toho jen to, že nějaký chlapec nosil nějaké dívce nějaký koktejl a pak přišel jakýsi Face Thief, který se za toho chlapce přestrojil (možná magií) a donesl jí koktejl místo něj. Hm... asi jsem úplně nepochopil/a zamýšlené sdělení. Napadá mě jen: "Dejte si pozor na to, kdo vám nosí koktejl."

Není mi úplně jasný zamýšlený žánr, což podle mě není špatně (Ester Krejčí je také směs nějakých sedmi žánrů), ale chtělo by to jasně definovat, co má ten text (podle autorova záměru) čtenáři přinést.

Ten závěr mi zní trochu hororově a připomíná mi závěr mé povídky Ďábel a Markéta ( http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=30417-dabel-a-marketa ).

oslov radek: Díky! Léty posbírané zkušenosti a moudra (má i cizí) občas vedou i k podobným úvahám...:-)

moudrost je ve v těch verších....

Mám rád/a, když vzduch voní očekáváním deště. Nedávno jsem si všiml/a, že když cítím čerstvě posekanou trávu, dostávám chuť na sladký hrášek. Škoda, že se ti nepodařilo uskutečnit svůj plán. Příště to třeba vyjde... Ale když tak nad tím přemýšlím, zní mi to jako docela dramatický úvod nějakého příběhu. Mám z toho podobný dojem jako z úvodu 10. epizody NANY: "The live show went on at high volume until morning. We got complains from the other residents in the apartment building, of course."