|
Zamyšlení intuitivního poety...
|
Nerozeznám jamb od trocheje
a daktyl nic mi neříká,
ať krásně však či smutno mně je,
hned slov pár myslí utíká
a do veršů se řadí v běhu,
verš každý skrývá lásky cit,
mé básně nejsou bez příběhu,
pokud je umíš pochopit.
Někdy třeba číst mezi řádky,
jindy je vše hned jasné tak,
já slova svá neberu zpátky,
a někdy píšu jako drak.
Nevím, kde se to ve mně bere,
odkud se vzal ten mocný proud,
co náhle na svět zas se dere,
v něm touží v řádcích spočinout...
a daktyl nic mi neříká,
ať krásně však či smutno mně je,
hned slov pár myslí utíká
a do veršů se řadí v běhu,
verš každý skrývá lásky cit,
mé básně nejsou bez příběhu,
pokud je umíš pochopit.
Někdy třeba číst mezi řádky,
jindy je vše hned jasné tak,
já slova svá neberu zpátky,
a někdy píšu jako drak.
Nevím, kde se to ve mně bere,
odkud se vzal ten mocný proud,
co náhle na svět zas se dere,
v něm touží v řádcích spočinout...
01.07.2017 20:28
korálek: Díky!:-)))
To slova občas dělají,
když na ně city tlačí,
do veršů se hned skládají,
což občas k štěstí stačí...:-)
To slova občas dělají,
když na ně city tlačí,
do veršů se hned skládají,
což občas k štěstí stačí...:-)
01.07.2017 20:10
Orionka: Možná máš pravdu, i když jsem se už na stará kolena trochu zklidnil a namlouvám si, že jsem trpělivější! :-P
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.