Lasak: Tak celý tenhle text je o tom střetu pohádkového vidění dětí a realitou dospělých (stejně jako moje Generační). A Malý princ je moje nejoblíbenější knížka :)

Po anotaci jsem čekala něco jiného, ale i tak fajn. Jen se přidám k Mamce a budu rýpat do nekonzistentní interpunkce. Buď začínej každý verš velkým, nebo každý verš malým, nebo piš ty ** tečky, protože takhle mě to bolí. Je to rozsekané na kousky jako srdce veškerých aktérů hry, jen poněkud méně apartně. (A tykej/vykej taky konzistentně! Pak to působí, že na ten parket nezveš jen Manon, ale i toho Tiberge.)

Báseň se mi opravdu líbí. Hlavně převádění pohádek do "reálného světa". Obzvláště povedený je podle mě tenhle verš: "Bystrozraký dostal zánět spojivek." Nejde o tu lehkou nadsázku, která je z toho cítit a každý se u toho zřejmě pousměje, ale spíše o to "dospělácké" odůvodnění jeho šátku (tedy pokud je to tak myšleno). Cítím z toho trochu malého prince a to se mi líbí.

Je vždy těžké mluvit o něčem, co má tolik komentářů, protože vše bylo většinou řečeno. Báseň jako taková už ohodnocená byla a ode mě bys neslyšel nic jiného. Proto se raději zaměřím na název a anotaci. Ačkoliv jsem chvíli přemýšlel, jak to vlastně myslíš, tak jsem to v tom úspěšně našel a i když je trošku ten název kostrbatý, tak se mi líbí. Každopádně pochvala za anotaci, která mě zaujala.

Taková lehká, ale přeci vážná úvaha, která se mi opravdu líbí :) Hodně povedené dílo. Myslím si, že jedno z tvých nejlepších.

oslov radek: ano... naštěstí :)

Myslím, že se ti podařilo vystihnout jeden z nejhorších nedostatků psané komunikace - člověk se ozve, teprve až když něco opravdu nutně potřebuje, protože kdyby ostatní otravoval každým svým rozmarem a chvilkovým přáním či náladou, začali by ho ignorovat. I ve skutečnosti existují dilemata jako "co by si asi moje babička přála k narozeninám?", ale v online vztazích jsou mnohem častější.

Připadá mi, že by to chtělo vyvinout vhodnou komunikační platformu pro sdělování přání. Pak by se dalo zjistit, nakolik se lidé ve svých přáních překrývají a dalo by to příležitost udělat radost někomu, koho máme rádi/y. Možná taková už někde existuje... (Má to ale i negativní stránku - prozrazením svých přání můžeme pomoci svým nepřátelům, kteří je pak mohou zneužít proti nám.)

Zamila: A proč ti nesedí verše bolí-neblábolí? Teď nerozumím. Rytmicky jsou to přesné kopie.

Je to tematicky vcelku povedené, ale nesedí mi tam verš s bolavou pravdou na kněžské blábolení - rytmicky + "jsem sem" - vadí zvukově. Jinak cajk, ty napůl Villone ;-)

To se Ti povedlo.

Působivé. Z toho vosího rojení jsou skoro cítit ta žihadla.

Duše co si tykají je krásný obraz.

Dobré. Líbí se mi :)

Zamila: Jsem rád, že sis v ní něco našla a takto ji vnímáš. Děkuji moc...

Yana: To jsi vystihla moc hezky, tu odpověď v nedohlednu… Děkuji za zastavení!

DDD: Jsem rád, že ji vnímáš právě takto. Od Tebe je to velká pochvala, které si velmi cením a děkuji za čas, který jsi mé básni věnoval…

Cecidit angelus: Díky moc… jsem potěšen, že se líbí :)

Moc pěkná… A líbila by se mi i jen takhle:

V zorničkách jim údiv tančí,
dech se zúží, zatají,
cizinci jsou jejich těla,
však duše si tykají

Setkali se dvě bytosti
vnitřně dávno známé
Rozumu to nedochází...
Duši neoklame

Zajímavá báseň… Černé ovce drží vždy pospolu, jdouce tak trochu proti srsti ostatním ovcím. Aspoň tedy já takto vnímám tu myšlenku v první části.
V té druhé části ale nějak nemůžu přijít na kloub těm vosám, které se na ně lepí. Tomu, přiznám se, nerozumím. Ale nic mi nevysvětluj, dej mi čas, já tu hádanku rozluštím :-)

Lenča: Kde bych brala, ze života... ;-). Díky.