střípky ze života, líbí se mi, je tam několik rovin, několik příběhů nad kterými se dá zamyslet, jasně dejte mi to ještě jednou, ještě hodněkrát je to super žít, být tady, ať už jakkoliv, i když zadarmo to neni, tedy pro někoho, mně i ta forma stačí

ten šum křídel nevozuje vždy fakt zvláštní náladu a není povznášející, no kéž slunko ještě hodněkrát vysvitne, to ti přeju a ráda budu jeden paprsek, navěky...

celkem mě to bavilo, ale musela jsem vidět komentář o anarchismu, abych to konečně začala číst (předtím jsem tuhle úvahu totiž několikrát otevřela a zase zavřela). co se od té doby změnilo je, že roli ruska v podstatě dostává KLDR, protože reprezentant USA sympatizuje s putinem...i s čínou. nevím přesně, jak moc velký vliv to má, ale alespoň se tím odkládají konflikty mezi těmito zemi na příštích pár let.
s tvými myšlenkami o tom, jestli se něco stane s kapitalismem taky souhlasím. už teď to ale směřuje právě k té přesunutí moci jinam - níže. alespoň názorově se mladá generace i např. v USA orientuje mnohem víc vlevo a vládne v ní jistá nespokojenost s nespravedlností kapitalismu (tj. třeba že 1 miliarda lidí na světě trpí hladem, přičemž problém je pouze v redistribuci potravin).

o nutnosti manipulace přímé demokracie v té situaci, co zmínila meluzína (např. ve formě komun) bych nutně nemluvila. vždy je to o tom, jakým způsobem by se té "vlády lidu" docílilo.

fajn myšlenky, díky.

Singularis: děkuju ti za zajímavý komentář :) souhlasím s myšlenkou, že člověk se nejprve musí setkat s laskavostí (a tím, co dokáže), aby sám mohl být laskavý.. je mi jasné, že závěr pro tebe musí být opravdu náročný.. každý jsme založený jinak a není to nic proti ničemu..

obdivuji, že máš v sobě jasno.. upřímně, já karmu až tak nastudovanou nemám (ocením, pokud bys měl/a chuť zde nějak stručně popsat tu, se kterou se do nějaké míry zosobňuješ).. co se týká svědomí, někde jsem četla takové moudro, se kterým se zase zosobňuji já - svědomí ti nezabrání vykonat hřích, ale zabrání ti, dostatečně si ho užít..

pohled na umírání.. také dobrý postřeh.. ano, velmi často se píše, že v posledních chvílích se člověku před očima promítne celý jeho život.. přidám svou vlastní zkušenost - náš dům stojí v úseku častých dopravních nehod.. dostala jsem se zde před pár lety do šílené dopravní situace.. ve zlomcích následujících vteřin se událo zhruba toto: - uvědomila jsem si, že je to konec a já nemohu udělat naprosto nic proto, aby to bylo jinak.. - jediné, co mi proběhlo hlavou bylo "to je pěkně trapný, zemřít pár metrů od domu".. - pak jsem ucítila bolestné mrazení kolem srdce a celé tělo se mi jakoby "vypnulo".. měla jsem otevřené oči, ale už jsem v tom těle neexistovala.. - probralo mne nepřetržité troubení z jiného auta, které zapřičinilo, že se agresivní řidič, který mne do té situace dostal probral a protože na rozdíl ode mne to ještě mohl zachránit, nakonec se mi vyhnul.. mám pocit, že řidič, který začal troubit, mi tehdy zachránil život..... tohle jsou pocity, které nevymažeš.. jediné, čemu se dodnes divím, že jsem si v té chvíli vůbec nevzpomněla na své blízké, děti.. prostě to tam nebylo..

kmotrov: určitě to nevnímám jako kritiku.. dalo by se to napsat podle osnovy, kterou jsi nastínil ty.. ale už by z toho vznikly jiné dojmy a pocity.. a to jsem nechtěla.. nicméně, třeba se o to někdy pokusím, je to psané na základě skutečných událostí a pozadí otázek, na které se ptáš, znám.. materiál k rozšíření by byl.. uvidíme..


na jednu otázku ti ale odpovědět mohu už teď.. kde v sobě bere sílu ta hodná ošetřovatelka? čerpá ji hlavně z úsměvu těch, kterým dokáže nějakým způsobem k tomu úsměvu dopomoci.. a může jít o naprosté maličkosti.. třeba jen milé slovo.. pohled, dotek..

pokud tě to dojalo, pak máš v sobě dost empatie a citu.. těší mě to.. :) vlastně i díky té vysoké míře brnkání na po.city čtenářů, jsem tam hodila ten epilog.. je také dle skutečné události, skrývá v sobě kus pointy a myslím, že to celé trošku odlehčí.. :)

Meluzina: kdo tu úvahu napsal? :-)
Na referenda jsem už párkrát narazil, ale zatím to nechám koňovi.

mechanická okurka: já holt mám kostrbaté psaní. Nebo myšlení. Možná se to časem zlepší. :-) (těch deset let nebo kolikže tomu zatím nepomohlo...)

wocell: No, historie se hodí a ač jsem věcem jako Chomského přednášky věnoval dost času, bylo to spíš ze zábavy. U té historie cejtím, že by to zábava nebyla... Ale prakticky: co nebo koho konkrétně myslíš, jakej titul. Vůbec se v tom neorientuju.
Část dvě: že Chomsky je marxista a anarchista s tím bych zhruba souhlasil, byť tomu zas tolik nerozumím. Rozhodně bych ho dával k anarchismu blíž než k marxismu. Ale přímo jeho knihy jsem prakticky nečet, takže se můžu plíst.
Ale spíš by mě zajímalo to: vytrhává věci z kontextu... Nějaký příklad?
Jednak se tím, cítím dotčen, ale... použijeme argumentaci autoritou: jak může nejcitovanější vědec vytrhávat věci z kontextu? :-)

Možná špatně jsem vyvodil, že ty nebudeš marxista nebo a anarchista, je teda nějaký směr, ke kterému se hlásíš? :-)

Z této reportáže mám velmi příjemný pocit. Takovou "nepřítomnost samoty v tíživé situaci" jsem ještě nezažil/a. Myslím, že člověk se musí nejprve setkat s laskavostí, aby sám mohl být laskavý. Podobně jako Jean Valjean v Bídnících, kterého nenapravilo devatenáct krutých let na galejích, ale jeden laskavý čin duchovního ano. Text se mi líbí zhruba po to otevření okna, zbytek je popsaný způsobem, který pravděpodobně překračuje meze mé schopnosti imaginace.

Co se týče karmy, Wikipedie rozlišuje buddhistickou (v rámci života) a hinduistickou (mezi životy). Na základě svých zkušeností jsem postupně dospěl/a k paradigmatu, které je buddhistické karmě velice blízké, takže bych mohl/a říci, že v ni de facto věřím; myslím, že je to vliv svědomí, vždyť přece právě svědomí člověka trápí, když udělal něco špatného, a odměňuje štěstím za to dobré. V hinduistickou karmu nevěřím.

Když to vezmu jako pohled na umírání, vadí mi tam takřka stoprocentní orientace na současnost. Vždy jsem si představoval/a, že umírání má předcházet hodnocení a posouzení vlastního života; slyšel/a jsem, že se říká, že umírajícímu "proběhne před očima jeho život ve zlomku sekundy". Ale možná to závisí na jeho vlastní víře, někdo třeba věří, že jeho život bude zhodnocen až po smrti, a tak ho nenapadne hodnotit ho sám...

Děkuji za tuto reportáž. Budu se k ní vracet, až budu zase někdy sám/a a slabý/á.

Dojalo mě to. A uvědomil jsem si, že jsou věci, které dokáže napsat asi jen žena. Bylo by zajímavé to rozvinout víc do šířky. Jaká byla umírající paní když byla mladá? jako hodná ošetřovatelka, nebo jako zmalované vajíčko? Jaký je všední život hodné ošetřovatelky, kde sama bere sílu?
Ale to neber jako kritiku, je to citlivě napsané.
Príma.

oslov radek: Doufám, že to nebereš jako nekalou konkurenci! Jen jsem zase po delším čase měl chuť si hrát, upoutal mne název v Posledních aktivitách a tak nějak to probudilo i mé vzpomínky, mou fantazii i moji paní Músu...:-P

KubajZ: Velký dík.

Inu já čtu všechno a hodlám v tom pokračovat. Někdy mě to ovšem trochu zklame, to je fakt. Četl jsem tu formálně dokonalé nebásně a taky naprostou poezii zcela bez formy a pravidel. Nic ovšem neumím a nechci hodnotit. Zde jsem se nejprve pousmál jisté kostrbatosti a musím ocenit zcela neotřelý závěr typu věta z jiného světa. Ti, co Ti radí psát a číst, radí dobře. Jen neztrať sebe a neštěť se na kritiky. Často chtějí jen pomoci.

Jasně, karma je pro mě pochopitelnější a pravděpodobnější než osud :-D

Yana: kdo ví, jak to s tou karmou doopravdy je.. díky

každý píše jinak ta tvá verze je super shane.

páni, tak tahle se opravdu povedla

loveit!

krásně vnímám ten tvůj podzim, pěkné

Je to super stav, vědět, ráda vím :-) často nevím :-) líbí, to vím