tohle se mě dotklo, díky.

zajímavý... přinutilo mě to číst to víckrát a pořád si nejsem jistej jestli to dobře chápu... asi si to budu muset přečíst ještě zítra

líbí se mi jak na konci zmiňuješ dvě věci ke kterejm člověk snadno sklouzne a pak mu přináší jedině víc zmatku a chaosu když to nedokáže, ikdyž za tím neni původně žádnej zlej úmysl. Proč máme někdy tendenci si myslet že jsme něco víc a pak nás štve když to nedokážem? To je pro mě k zamyšlení. Díky!

nevím jestli se hodí tomu smát ale pousmál sem se :) Dost se mi líbí jak je to upřímný

slavek: vždycky zbyde... srdce bývají bezedná... fakt :-) btw. to víš, že nevyměním, brácho ;-)

DDD: kdepak! ani trochu.. myslím to zcela vážně ;-)

Rosa: no vidíš, netřeba se báti :-)

slavek: přesně to samý napadlo i mě ;-)

Homérku sama si volného času vážím nad zlato. Nechci však jednou navštěvovat hroby jen z důvodu, že jsem je nenavštěvovala když mi mohli úsměv ještě oplácet :-) To radeji upeču bábovku, výslechu si, že bezlepkovou stejně nikdo žrát nebude. Zahodím ego při hloupé poznámce o mém účesu a na rozloučenou jim vlepím ironickou pusu.... protože může být poslední...

Psavec: Díky. Trocha srandy musí být :o))

Tohle je supr!!

slavek: Bez obav. Díky za návštěvu.

jo_: Přeháníš :-) Díky moc!

Jo_ sama jsem se divila, že mi včera dvě hodiny našeptával psací amok.

Jako vždy ze života a hezky čistě veršované. Vlastní (nedejbože) zážitek?

Slavek: Děkuji. Já si ty šťastné konce neodpustím :-)

človíčku zjistila jsem, že člověk těžko přijme inspiraci od někoho, kdo sám nezažil horor :-) ač chci šířit lásku a klid, musím vždy zmínit i starach a nenávist.

Správně jo_. Jestli takhle vypadá tvůrčí krize, pak bych ji chtěl mít napořád.

No jo, _jo_, ale co až už nezbude ani kousek? Transplantace?
Každopádně díky za příspěvěk.
A k chatu: Ségra, přece navyměníš bráchu-dvojče kvůli pár škarohlídům a kverulantům.

tohle je hodně zajímavý čtení... a hodně zajímavý myšlenky... díky ti za to zamyšlení a zastavení v čase... myslím, že ještě několikrát se vrátím...