Písničku znám a je hezká a ty jsi tomu dal scénář jak to vlastně bylo. Pobavila.

Podivná dvojka kulík a sojka ,kdyby smí chodila
takby se i brodila.
Hnízdo jeho spíš jen důlek
Sojka to je jiný tvůrek.
Ale coby stát se může všelicos

Miňko: Dobrý nápad.

Krásné vítání jara. Zelenou v lednici nemám, zkusím sladit barvu rumu s barvou jehněd.

Nezbývá, než souhlasit s Psavcem.

Aby uvolnila místo té pravé.

Někdo tryskem ujíždí koně měníc. Jiný za láskou pěšky klopýtá o holi se belhajíc. V touze sjednoceni.

Psavec: to mě těší.
slavek: je to tak. děkuju :)

Neu: děkuju, je mi potěšením! :)

Topinku neměli, oni udělaj jeden tác pro celý Slovany!

Minový pole po výbuchu. Homér roztrhán, leží tady, leží tam. Izolepa na to nestačí, ano bál jsem se jeho trefný kritiky, vždy mě vytočil, ale......nepřeji mu nic zlého. Ale pomoct mu asi neumím. Smutných duší je hodně v minovém poli. Sám našlapuji (připosraně ) Drž se.

Pěkně si hraješ se slovíčky.

Dandy: Velký dík za ten nevšední komentář.

Miňko: Děkuji, jde o vzkaz. Lidé se bojí dýchání, základu života.

Psavec: Bylo to tak pěkné že jsem místo pochvaly napsal tohle. To Rakovecké údolí je moc krásné a bledulí jetam tisíce i některé pod tím ledem,jezdím tam na kole.

Ze sněhuláka jen mrkev
zbyl co dal si zajíc na snídani.
Bělostné květy sněžene až
dechem větru zacinkají.

V údolí Rakoveckém
vledule pod příkrovem
ledu
Kde potok ševálý svým
korytem.
Koně dva tam v brodu
Ksobě nakloněna dívka
z mladíkem.
Tam kvetla láska z posly jara
v čase jednom

Když les se otevřel
v prostorná luka.
Ptačí zpěv
Tou krásou oněmel
když olší pupeny
slišel pukat.

V křídlech hřivnáčů
se odráželo slunce
však údolím
se nesl chlad.

Slzí tak dvě unce
to nedá se
nedá okoukat

slavek: Díky.

Ty romantiku ;o)
Ale jsou hezké.

Zajímavé. Líbí..

Tento veletext jsem zkonzumoval bez aditiv a umělých sladidel. A přece bych vyměnil dvě slova: topinku a pointu. Pointa by tak byla s vajíčkem a báseň by končila vzkřem: Topinko!! .... tedy, kdybych byl autor, což nejsem, a proto si za trest umyju zuby.