„Začali nosit stejné oblečení a boty, což se v tehdejší době nesetkalo s pochopením, ale pro ně bylo hlavní vyjádřit, co k sobě cítí.“ - jako viděl jsem už ledacos, ale takhle podivnou podobu lásky, no budiž

Každopádně znáš mikronárody http://en.wikipedia.org/wiki/Micronation)? Myslím, že EDDR se s tou mytologií a historií okolo začíná pomalu stávat jedním z nich…

Nádhera.

Takovýhle pocit znám. Že životu jaksi chybí opravdovost, prožívání.

Krásná přítomnost, živá a silná jako moře. Souhlasím, konečnost života dává životu cenu, prožitého, prožívaného.

Páni... Moc se mi tvá báseň líbí =)

ŽblaBuňka: Yana: Děkuji vám oběma :-).

no, taková zašifrovaná zpověď, bolavá, rozervaná, docela mě zasáhla

taková filozofická, na mě působí spíš depresivně, ale líbí se mi

závidím žes to napsal

ti povím, až mi zatrnulo

vyburcovala jsi moji představivost, úplně jsem vás viděla, výrazy, pohyby, moc dobře napsané a fajn příběh

no! máme se na co těšit, asi, emotivní a myslím, že to cos do ní vkládala se přenáší na čtenáře a styl kterým je napsaná je takový vyspělý, tak jsem zvědavá na další

ŽblaBuňka:o to víc musíme co nejintenzivněji prožívat každičký okamžik, děkuji

puero: chtěla jsem dát důraz hlavně na ten závěr, asi je to blbost, dnes jsem se to snažila vnucovat mému partnerovi, řekl že takový blbosti vůbec neřeší, tak mě napadlo, že právě vědomí konce, vědomí smrti činí náš život bohatým a lidským, že všechno co člověk žije vzniká ze strachu že jednou už nebude nic, to vědomí pomíjivosti je hnacím motorem

jé, jak hezky se mi četla a jak je mi z ní milo, proč jsou chlapi romantici jen na psancích, venku neběhaj :-)

Yana: Moje maličkost ti děkuje, to je jen taková srandička.

Hmm, Island?

Vše je minulost. Přítomnost je jen okamžik, a budoucnost, velký otazník.

no páni, to ses vyšvihl, fakt pobavila a bod navrch za markýzu

Chmurná kúra.