Nic není jak bylo

Když někdy večer sedím tiše u vína
přemýšlím a mysl rozevírám
že svět není to co byl
že ubívá mi čím dál více sil
a někde v dáli slyším houkat vlak
nikdo neodpovidá na můj pozdrav
vše co se stalo nějakej důvod má já to vím
ale nejvíc mě štve že už to nezměním
Z lásky nás dvou zbyl jen prach
když rozstřelil jsem o strom ten náš vrak
už se ti lásko

pomoci nedalo
srdce tvé tlouci přestalo
A tak přemejšlím jestli není na čase odejít
já nechci jen sedět a pít
potřebuji jít zase někam dál
tam kde nečeká mě kriminál
Na zdech já vidím stopy krve

ve snech mám neustále tebe
nejde to takhle fakt už dál
lituju všeho co mi život vzal
něco mi sice vrátil
ale přitom do mě železnou
tyčí mlátil
zmačkám tenhleten papír
vzdám se všech milostných avantýr
já chci mít zase svůj kvartýr
Byt kde na všechny svinstva zapomenu
budu milovat jednu ženu

na minulost rychle zapomenu
už chce to trošku změnu
Konec nezávazného sexu
nechci pít pořád vodku
už at je konec tohoto roku
rozloučím se a zkončím tuhletu básen
i sloku.