Konec byl opravdu šmakózní

loner: ano, ty stará spřízněná duše:-)ale nesmí toho být moc, tak akorát, aby si ještě člověk sám sebe vážil a mohl si dovolit jen tak si být, no, možná že v nedávné době bych to ani nedokázala (to tím že sžíravý pocit špatného svědomí by mě nepustil užít si to), ach jo jak je to všechno složité, dík

všem, všem, všem, vřelé díky, a jestliže to četli i manželé(taron) tak to je pocta pro mě, pro mě, pro kterou není málo jen být a vidím že to všichni chápete a to mě neskonale těší, určitě každý zná ten okamžik, nebo ne? Nehýbat se, nemluvit, nemyslet, jen být, s tou neuvěřitelnou lehkostí, kterou popisují opravdoví básníci, šťastní ve svém těle, ale nevnímající ho, bez jakýchkoli negativních vjemů, bez tíhy všech problémů světa...

kmotrov: ne, ne, nejsem a slyším, tuším mě taky tahá za uši :-) ale ty ses první dotkl té jedné větičky-nebýt je asi mnohem složitější, a to mám radost

Spuhlasím s ostatními.. 12 let... Sakra, to je doba, to mi nebyly ani 3 roky! :O Než jsem o tom začala něco číst, měla jsem Obamu za idol, teprve když získal tu nobelovku... Ale poslední rok změnil hodně věcí. A já se začala koukat na svět jinýma očima. A začala vidět všechny ty špatné věci.

Smutná, leč pěkná.

Tak to se mi fakt líbí,skvělé téma a skvělá myšlenka.A tak dobře zpracovaná, že jsem se nořil až na dno.

Na toto téma by se dalo otevřít milión diskusí a všichni by měli pravdu...toto je fakt slepá ulice a nikdo netuší, jak z ní ven...jinak solidní pocta obětem ať už jedné, či druhé strany...děti to vždycky odnesou nejhůř...

Těžko se lze smířit s myšlenkou,že za mír je třeba bojovat....vyloženě téma na vypsání debaty, sám nevím co je vlastně správné.Ale díky za připomenutí.

Paráda,téměř jako vždy :)

mannaz:Pěkná fantazie.
Dík

ŽblaBuňka: Chtěl jsem pobavit, jsem rád, že se povedlo.
Dík.

puero: (a samozřejmě Yana, ještě jsi nekomentovala nejdeš přiřadit)
A není nebýt mnohem jednoduší, nebo aspoň běžnější? Co když ve skutečnosti většinou nejsme? Nebo jsme, ale někde jinde, než bychom měli (chtěli) být, v mysli roztěkaní, jen ne teď a tady. Neprotéká nám život mezi prsty? Jenže vůlí nelze být těď a tady.
Co s tím?

...tím neuvěřitelně lehkým já ( v tom je poezie, to těžko postižitelné ..., o tom se tady se mnou v hospodě nikdo bavit nebude, v tom je hodnota literárního serveru),
...to veliké JÁ, slovy mého oblíbeného Alana Wattse.

Trocha kritiky (snad) neuškodí a je také ukazatelem hodnoty literárního serveru:
Slyším, tuším.
Rým stejně "ohnutých" (osoby, pády, atd...) slov stejných slovních druhů nepůsobí dobře, někdy není vyhnutí. Já mám pocit, že by sis s tím dokázala poradit.
Tak se nezlob, vím že seš citlivá na kritiku.

Yana: mannaz: Sám nevím,ale líbí se mi Yanina myšlenka o zpovědi masochisty:)....každopádně díky za koment dámy.

puero: ... a Obama získal Nobelovu cenu za mier, dokonca ju priajal!!!!!! :P

Hm, no jo - 12 let! Boj proti terorismu, zdá se, zdárně pokračuje - pořád se bojuje. Pár diktatur padlo, nové vzešly, ... docela změna.

Severak: No...tady byla ta anotace zřejmě na škodu. Náboženským středověkem jsem se jen inspiroval (celkem mi vadí milióny ateistických hrdinů ze všemožných RPG)...každopádně je to pořád zařazené v žánru fantasy.

aha, jsem z ní docela paf, každopádně mě zaujala, řekla bych zpověď masochisty, anebo vyznání šíleně milujícího

Drsné pohlazení... Proč jen si myslím, že je to napsané po nějaké hádce? Třeba jsem docela mimo...

:-D Možná by je tam měla nechat. Na jaře by vyklíčily a vyrostly v lahvové stromy.