ou, jako by mi bylo znovu dvanáct...

pěkné...

a slovo ztráta je málo...
moc pěkné obraty :)

hm...
zajímavě pojaté, člověk se v těch slovech ztrácí...

třešňová nostalgie...

puzzle, souhlasím s Orionkou...
pěkné

láska - vyznání? Erotika to je a pár facek ! :))

i když pěkné...

vanovaso: DDD: Děkuji za komentáře :)

Čtu opakovaně, ale pořád jako by mi něco unikalo... asi hodně :). Ale možná to tak má být. Oceňuji propracované rýmy a volbu zajímavých libozvučných slov.

možná trochu smutné, ale jak romantické :)

ŽblaBuňka: Snad se spalo opravdu hezky, zasloužil sis to za ten rýmovaný komentář, díky!

kmotrov: Moc jsi mě svým komentářem potěšil. A děkuji i za písničku, tuhle jsem nikdy neslyšela.

Jiří Turner: Děkuji, jako Indiánka se cítím určitě, však můj pokrevní bratr je Vinnetou... (ale to by bylo na dlouhé vysvětlování :)). Jenom přemýšlím o té Robinsonce. Jako ztroskotanec si nepřipadám, ale asi každý, kdo občas píše básničky, žije tak trochu sám na opuštěném ostrově. Tak na tom možná něco bude :).

pohádky a sny, to mám rád, bude se mi hezky spát

;o)))

Severak: no, právě o tom to je.

Je v tom určitá naivita kterou neskrýváš, je dokonce záměrem což vyplývá z poslední věty, která to krásně uzavírá do tvaru ze kterého nic nevyčnívá. Dlouho jsem tady nečetl nic, co by se mi tak líbilo. Možná je to tím, že i já mám sklony věřit pohádkám, třeba o dokonalém světě indiánů, Robinsonů, tem svět si trochu realizuju na své primitivní zahradě, teď jsem si to uvědomil.

A víš co dělá indián, když mu squaw jediná zmizí v dáli?
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/schelinger-jiri/co-dela-i
ndian-201082

Taky mívám pocit, že zařazením díla do kategorie básně srandovní se připravuji o pointu. Tudíž zařazení básně do kategorie básně ostatní rozumím. Rozesmálo.
PS:Dám to přečíst manželce.

Indiánka - Robinsonka - Orionka :-)

puero:upravil jsem některé překlepy,i bezsnové jsem rozdělil snad je to tak dobře,komentář mně nevadí naopak.

tak dnes jsem si sem přišla v době oběda, ihned se přenesla do zakouřené poloprázdné kavárny v ranní hodině, sedla jsem si k baru, unavená, utrmácená životem, objednala sklenku bílého vína a v rohu viděla piáno...a pak už jsem jen zavřela oči a zaposlouchala jsem se do té melancholie, do toho hlasu a toho podmanivého zvuku tónů, sledovala jsem toho klavíristu, jeho prsty bravurně ovládaly klávesnici a já jen přemýšlela, o něm, o sobě, o životě, děkuji za zážitek...a za polední zasnění...zakládám si