Naděje je mrcha, jen těžko ji přivoláš zpátky a někdy je lepší, když jí ani zpátky nechceš, mohla bys jsi být po tom hodně zaskočená v jaké šatu se objevila :)

ŽblaBuňka: díky
Rezavá Plechovka: pěkné, upřímně řečeno ten kalašnikov na konci není myšlen jako sebevražda, má vyjadřovat přechod toho básníka od laskavého přístupu k lidem ke krutému ;)
Severak: ten konec je drsnej proto, že jsem chtěl vyjádřit tu cestu od přátelského milého člověka ke ztělesněné nenávisti a zlu, a jako symbol toho zla mi přišla střelná zbraň ideální

Když přichází noc, tak cítím jak moc, tvůj signál mi schází... :D

dobrý

ucpi díru časem, prý to pomáhá

Kalašnikov je trošku tvrdý konec v tomto světě,
kup provaz a uvaž si ho na nejbližší větev
ani tak však nezabráníš tomu,
že byť si Tě lidé všimnou,
zasmějí se a půjdou domů...

konec je drsnej. Myslel jsem, že u nás tak kalašníkovy nejedou jako třeba v Africe nebo víc na východ od Brna.

dokonalý kousek :D

Provokačná priam ;))

DDD: ZBOŽŇUJEM Tvoju poéziu!

Krásná báseň :)

Bomba... u Teba klasicky, samozrejme ;)

super! :)

Za mne:
Rozumem nic nevymyslím, musí přijít múza.
Nechodí často, tak 4-5 za rok. Jinak vkládám šuplíkovky, nebo předělávky šuplíkovek. Takže asi srdcem. Ale nezapadám do tvého konceptu srdcaře, co to dá na psance jak to z něj vypadne. Dost dlouho to dolaďuju, když nejsem spokojený, třeba půl roku, nebo dýl. (samozřejmě že ne intenzivně). Vložím to, až když se mi to líbí, nebo tehdy kdy uznám, že s tím dál nehnu. Na kratičkou báseň Přicházející vločky sněhu jsem poškrtal 5 Á čtyřek, než to bylo takové jaké jsem to chtěl mít. Zase bych řekl, že v tom hrál větší roli cit než rozum. U mne.

Poe skutečně Havrana záměrně vykonstruoval, ale i on v jednom momentu přiznává vnuknutí:
...Při tomto pátrání bylo naprosto nemožno přehlédnouti slovo "nevermore." Opravdu se mi první samo vynořilo.

Oproti tomu:
...Pokud je to možné piš nevědomě v polotransu (jako psal Yeats své pozdní básně v transu) a dovol ať podvědomí přinese svým vlastním nespoutaným zajímavým a moderním jazykem vše, co by vědomé umění muselo cenzurovat.
(Kerouac)

v jednom se ale konstruktér Poe a spontaneita Keroac shodnou, začíná se od konce a nepostupuje se lineárně.

puero: Jo takhle to myslíš :). Diskuze k básni "O nás" asi opravdu byla tím posledním impulsem, ale o tomhle uvažuji už delší čas. A jsem moc ráda, že se do debaty nakonec zapojilo tolik lidí, díky všem :).

No to právě nevím. Nesleduju to. (O nás?)

puero: Dík za názor! Myslím, že si až tolik neprořečíme. Jasně, že emoce do poezie patří, ale nezbytné jsou jen na straně příjemce. Síla básně není v emocích, které autora vedly k jejímu napsání, ale v emocích, které báseň vyvolává u čtenářů. To jsem myslela tvrzením, že hodnotu díla určuje čtenář... samozřejmě ne jeden, co tomu třeba nerozumí, ale hromada čtenářů (nechce se mi říkat škaredě masa) za pokud možno delší čas.
A jaká diskuze na jakém místě je podhoubím této úvahy?

napsané skvěle,a je tam moc myšlenek

K přemýšlení dílo jako dělané. (A to vůbec nemyslím ve zlém)

Dílo je to jemné a krásné, tedy, aspoň mi tak přijde. Takže děkuji, že jsem mohla být čtenář :)