báseň plná rýmu a krásných obratů zakončená povídkovou úvahou

o životě, lásce, smrti a nepochopení bez lásky, smrti a nepochopen

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

Někdo by se měl už konečně probudit, jedu sem na výlet a ono se pořád spí. Takže se nudim a píšu blbosti.

básně / hnusné

s těmi milenci si nepomůžu ,) .....a podzim neskutečně zbožňuju !

Ze sbírky: "In Vino Veritas"

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Po 5i letech se vracím ke psaní, ale nevidím se...

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...

omluvte mě.... asi jsem divná.. je mi divně... ono to přejde

jen tak no,chtěla bych čekat víc, jen nevím co...