|
I‘ m confused liar.
|
|
Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech
|
|
jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)
|
|
Mít někoho, komu věříš a máš ho rád a on snad má rád Tebe a věří Ti, to je dar k nezaplacení...
|
|
|
|
|
|
... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...
|
|
|
|
a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...
|
|
Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru.
Mám k tomu osobní vztah:-)
|
|
Štěstí není nikdy dost. A já si píšu jenom tak pro radost... ;))
|
|
Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...
|
|
Věnováno melody... Holka, drž se! ... /anglicky, český překlad přidám později/
|
|
|
|
Jen vyjádření pocitu....
|
|
|
|
Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu!
I když depka tvrdě mučí
moji duši bolavou,
nepadnu jí do područí,
mám dost tvrdou hlavu svou!
A ač z očí slzy kanou,
rty zpívají nový hit:
Sny mé krásné, nashledanou!
Sejdem se, až bude líp!
|
|
V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.
|

