Poutník

Hvězdy se sklání

k talíři polévky

a v něm obloha plave

odlesky dalekých sluncí

vše skryté v kousku duše

raněného vandráka.



Světlo září na jeho bídu

lidé se smějí.

V jeho duši rány

zůstávají.

Lidská nectnost

a závist nad volností

bolest působí.

Ze svých trápení

spolu s písní,

k oblakům se zvedá

a tu jeho oči,

ty oči planou věčnou září.