Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Malá úvaha: naše české pohádky jsou laskavé právě tím, že vždy dobře skončí.

Chce to prokousat se až dokonce ;-) je to i zhudebněný ;-)

žít jen vzpomínkami se nedá

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

Ještě jeden rispet na slova: MOŘE, SVĚTLO, KŘIK, ÚSMĚV, DRUH (forma: ABAB CC DD).

Vzkaz pro M. - snažím se o optimismus, seč můžu...

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

je tu, ale ne pro mě:-).

Pro tebe, pro mě , pro všechny, co v máji své zrození slaví:-)

pomíjivost lehkosti.... deštivé dny, zachumlané ve svetru... a vůně horké čokolády...

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

pro príma den..

o spíži,potíži,beztíži..bez nebe zebe

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...