Mám to rád...

s kapkami průzračnými

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Nihil novi sub sole...

Malé zamyšlení...

Je moudrý ten, kdo se netrápí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má...

Kdysi jsem se takhle cítila. Teď se to zlepšilo :-)

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Krása nás láká.

Jaký sklon, takový směr osudu... (Aštávakra)

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Můj soutěžní pokus na libres na téma PROKLETÍ. Inspirováno vzpomínkou na koncert PF k uctění památky Karla Zicha...

Co nás čeká dále?

Co dodat.

Žádná sprosťárna, jen život.

Taková psanecká...

Tohle zas je veršované drabblátko na zadání: hledat*jehla*kupka*seno.