Někdy přijdou chíle...

tak si toho važ...

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...

Chtěla jsem to dát do soutěže, ale kvůli malé dostupnosti internetu na chalupě se tak stává až teď. Je to trochu jiný než všechny ostatní, spíš takový proud myšlenek, co mi přitom napadl...

nechci pojmenovavat svuj zivot. to je jak kdybych volala na psa!

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/zivot/kouzlo-patecniho-vecera/ Štědré je přečíst jednou, moudré třikrát pozorně.

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

***

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

Sama nevím, co si o tom mám myslet. Kýžený rytmus na úkor obsahu a srozumitelnosti:-)

jedno malé tajemství....:-P