...mimo soutěž

Viděl někdo z vás na jaře plakat pařezy?

aneb Sedm pádů je zbytečně moc... snad ještě platí ta májová amnestie :)

Elisabeth Barrett Browningová (1806 až 1861) byla soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Jejím nejznámějším dílem je sbírka 44 sonetů pod názvem Portugalské sonety (Sonnets from the Portuguese). Jedná se o součást korespondence s jejím budoucím manželem, básníkem Robertem Browningem (1812 až 1889). On byl o 6 let mladší a vzali se ve stejný rok poté, co vyšly ony sonety knižně. Jí bylo 40 let! Četl jsem dnes kdesi krásný překlad právě jejího sonetu č.44 a jiný kolega tam dal další verzi do komentu. Zkusil jsem to taky, když jsem si to nejprve dal přeložit on line a ze zmateného strojového překladu si nakonec vykouzlil vlastní verzi, veden jen torzem hlavní myšlenky.

Tuto básničku jsem před delší dobou věnoval mé nejmilovanější osobě, na kterou nikdy nezapomenu. Moment, kdy si jí přečetla a usmála se pro mne znamená mnoho, navždy. Ona osoba by chtěla, abych se o skromnou báseň podělil.

Nikdy neříkej nikdy.

Slzy - muži je nemají rádi - přesto ani muž se někdy neubrání... a já pláču tiše a pláču perly

Někdo dýchá z plných plic,jiný sotva,a mnozí si raději ucpou nos.Lásky a vzduchu je však všude dost,jen někteří si nandají jiní sotva zobnou a ti poslední,na ty se nedostane.

Měsíc lásky je tady.