 17.07.2024 3 352(11) 0 |
Běhám, abych nemyslela,
létám, abych mohla snít,
usínám a mám tě v hlavě,
pak ráno si tě musí vzít…
Jak dlouho to jen bude trvat,
než uložím tě do své tmy,
kam nebudu se nikdy vracet…
snad uděláš to nejspíš ty.
Pomíjivá je touha, city
a srdce zranitelné lehce,
co si budem namlouvat…
vždy jeden víc už nechce…
létám, abych mohla snít,
usínám a mám tě v hlavě,
pak ráno si tě musí vzít…
Jak dlouho to jen bude trvat,
než uložím tě do své tmy,
kam nebudu se nikdy vracet…
snad uděláš to nejspíš ty.
Pomíjivá je touha, city
a srdce zranitelné lehce,
co si budem namlouvat…
vždy jeden víc už nechce…
19.07.2024 - 10:06
Otázka času : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Foukáš a já hořím
Předchozí dílo autora : Mlčím…
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Chronoss [15], Kate [13], Inqiuisitor [11], Muninator [8], Lizzy [2]» řekli o sobě
casa.de.locos řekl o Mamka :Osoba po které jsem zdědila básnické střevo.
