|
Jsem šťasten, když vládne dobrá pohoda, rád se napiji dobrého vínka a k tomu si zazpívám některou z těch nádherných písní z Moravy, Slezka i Čech. Proto svou báseň nyní věnuji kouzelnému času vinobraní a všem lidem dobré vůle!
|
|
Není nad to, když vám někdo dokáže setřít slzy z očí...i z duše;)...tuhle kratičkou básničku bych chtěla věnovat člověku, kterého si nesmírně vážím...děkuji J;)
|
|
....
|
|
Kdo chce, ten mi porozumí i bez dlouhých úvodů...
|
|
Věnována člověku, o kterým málokdo ví, jakej je :)
|
|
snaží se toho tolik říct. . .
|
|
|
|
bez toho se neda
|
|
Opět a zase... měla jsem potřebu.. něco .. udělat?? Tak tady je... zasvěcení pochopí, nezasvěcení se, doufám, pokusí pochopit... ;)
|
|
Občas se vše zkazí jedinou větou, a někdy naopak pomůže...
|
|
Jen jedno z mnoha vyjádření jedné velké pravdy, která jako jedna z mála pravd je univerzálně platná napříč všemi zeměpisnými délkami i šířkami. Jako jedno z mála mých "děl" to končí dobře. (a doufám, že sem na nikoho nezapomněl)
|
|
děkuji M.
|
|
Věnováno mojí nejlepší kamarádce Ditušce.:o)
|
|
Dík, žes v tom pekle byl se mnou právě Ty (on ví...). Nemůžu to dokončit, ale naše kamarádství taky ještě nekončí, tak třeba časem...
|
|
mam tě ráda...ale potřebuju se z toho vypsat
|
|
Pro mé věčné kamarádky Jasmin de Paris a Aranael, a pro Blížence, který je mým druhým já. 10.5.2005
|
|
Už nemám opravdové kamarády.........
|
|
snad to název vystihuje
|
|
Každý si to udělá tak jak umí nejlépe.......
|
|
Tuhle jsem kdysi napsal pro kamarádku, která mi ukázala, že méně je někdy více.
E
|
1|2
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Wolf [17], Petla [16], Milda [15], sarka.bendova [14], MCCM [13], Matěj Ptáček [10], Marie Bernadeta [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

