Přetransformoval jsem se do ženy (jen na chvíli).

Něco o nás, kteří se z života "vypisujeme"

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

O tom orgánu, co nám tak komplikuje život.

Před nedávnem jsem ve svém okolí dost často slýchal větu, že někdo nemá hnědý ramena (pokud někdo neví co to znamená, tak to vysvětlím), tak jsem o tom napsal krátký rytmický písňový text. V ženské osobě je to jenom z toho důvodu, že mi to tak vycházelo do rýmů.

drobnost o těch věčných lidských hrátkách

Pro jednu moji známou.

Není začátku není konce. Život láká nás do svého tance.

I malá myška dovede polekat nejednu ženu, což můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Nevím proč tohle roztomilé zvířátko je důvodem takové paniky.

Karanténa by se měla dodržovat, ale někteří z nás tohle nařízení budou jistě porušovat.

Někdy potkáte bytost tak zajímavou, že ji začnete studovat. Jde -li o umělkyni, pak rozbor osobnosti musíte patřičně zpracovat.

Nostradame mlhu vidím a to co z ní čouhá, se lidem jen podobá.

Dva tělní otvory máme, na špínu ale má být používán jen jeden.

Tak někdy přijde smutná chvilka. Třeba mám někoho na druhé straně vesmíru nebo taky ne....

Aneb jak jsem v Ekvádoru překvapeně zjistila, že muži tu moji ženskost vnímají jako svou vlastní sílu, kterou jsou schopni použít a dát zpět.

Znal jsem jednoho chlapíka, který měl toulavé boty a nikde dlouho nevydržel.