Báseň psaná po hospitalizaci na psychiatrickém oddělení v roce 2016.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Vymyšleno podle různých událostí které jsem slyšela ale i nějakých z mého života.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Jedna hodně stará. Použila jsem ji ve svém prvním románu, který je právě o odpouštění především sám sobě.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“
Seneca
![]() ![]() ![]() ![]() |
„Život je jako jízda na kole. Musíš se hýbat vpřed, abys neztratil rovnováhu.“
Albert Einstein
![]() ![]() ![]() ![]() |
lepší být slepý nežli neviditelný ...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Silně inspirováno koiščiným soutěžním sonetem ve veršotepárně. Tohle by měl být sonet dle lentiniovské formy (ABAB ABAB CDC CDC)...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Dva cízí lidé mezi společnými přáteli… sedí u jednoho stolu, vedle sebe a nejednou to tam je… to nevysvětlitelné.
Přitažlivost, touha a my víme, že si to nemůžeme dovolit.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
1|2