Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

Zažili jste někdy, že se v něčem vyznáte a někdo se vám snaží oponovat, že je něco jinak? Což o to, to není problém, pokud jeho jediným argumentem není "jeho pocit". (Popravdě pro mě nejsou o nic lepší lidé, co tvrdí "každý máme svou pravdu", když je jejich pravda totální kravina)... tohle by si spíš zasloužilo rozhořčený přednes než psanou formu.

Řekněme, že to je takové menši zamyšlení nad lidmi bez citů

rudovlasá čajmenka z Olomouce. V jednom malém okamžiku

Naša báseň je viac ako báseň

..co dodat, stal se z toho fenomén, tak i chápu, že někteří lidé zapomínají co je to face to face, procházky, výlety..nechci nikomu křivdit, je mu smutno z toho, jak se lidé mění a v co.. (někteří)..

Nebude se snad opakovat historie?

Po první strofě dál nečíst..

pocitová

Pokusil jsem se to napsat tak, aby pochopil ten, kdo ví o čom je řeč. Jinak zdravím Náměstka, Mejdla, Náčelníka a paní profesorku :=).

Ze šuplíku z jedné akce

...o prevítcích a těch ostatních...

částečně odposlechnuto v kanceláři