Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

zděšení z pravě přečteného článku..

//////////////////

................

archibald archibaldovič se podíval, zamyslel a pověděl: zajímavé! pak se začal smát.

...také přidávám jednu podzimně naladěnou...:-)

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

...

......je barevný ....

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

Zmatené jak veverka v parku...já to však asi chápu :-D

život je tragikomedie...*

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...