Má druhá, rok 2011, když jsem chtěl usměrnit, povzbudit, nabudit
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
je jen o mně, krutě emocionální...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Je to jediná naše možnost, tady a teď, nejsme tu jen na zkoušku, musíme žít, další šance nebude, reparát neexistuje...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
nehledejto v tom umění, je v tom jenom úleva...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Myslím, že název je jasný, je starší, taková obyčejná, naivní, ale já jí mám ráda pro ten závěr. Je v něm trochu mé životní filozofie(jestli se to tak honosně dá nazvat).
![]() ![]() ![]() ![]() |