|
Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)
|
|
Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.
|
|
...
|
|
|
|
Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)
|
|
|
|
:-(
|
|
|
|
„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!”
Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
..hříchy? ..
|
|
Jde o mé vnitřní hovory, konflikt jistého cynismu a optimismu. Krátká noční práce, jen tak, abych se z toho nějak vypsal :)
|
|
Stále Vracející se vnitřní konfrontace...
psáno před třemi lety...
|
|
přání jedné tajemné noci...
|
|
|
|
Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:
|
|
Antiteistická miniatura.
|

