Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

Jedna starší, kterou jsem již považoval za ztracenou.

...

:-(

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

..hříchy? ..

Jde o mé vnitřní hovory, konflikt jistého cynismu a optimismu. Krátká noční práce, jen tak, abych se z toho nějak vypsal :)

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

z Věry mám vzpěru, má jméno v téru a já ho tak žeru

It. sonet.

Možná popis situace kolem Velikonoc před dvěma tisíci lety, možná věčný vnitřní boj každého z nás, možná jen prozření a pochopení člověka, co si sáhl na svoje dveře... BTW. opět písňový text, proto ten pravidelný rým:-) a kdyby někoho napadl název, napište mi ho sem prosím...

víra a její vnucování...