po dlouhé době opět jedna báseň..:) podle pocitů co prožívám se svojí královnou :)

poslední z dekadentních lihových říkanek

Jsem alkoholik. Nemám práci. Nemám rodinu. Nemám život. Nic. A když člověk nemá život, tak logicky touží po smrti.

je to sladké a trpké zároveň, když do sebe pasují dvě těla, ale dvě stejná srdce do sebe nikdy pasovat nebudou

One je malé perverzátko, jelikož za tenhle typ poezie by jí na hodině katechismu vypláchli hubinu mýdlem.

Co je schopen živý tvor udělat pro své přežití? I kdyby mělo jít o život v osamění?

Další povídka na jedno písmeno vás poučí o tom, jak se většinou chovají odmítnutí nápdníci - většinou ti, co ze sebe dělají "na úrovni". :)

....

Šílenství je svoboda, darujte oheň. /V manické fázi/ Jen děti, starci a blázni mohou být doopravdy upřímní a svět je neodsoudí.

Svět venku, není život v peříčku. Ne v této době, ne na tomto místě. Tady se bojuje o holý život.

nevinnost ve výprodeji a ukrytá hanbaťárna

Když se babky rozjedou.

aneb Dostat pěstí na rozcestí..:)

každý je tu sám za sebe...

..buď se mnou každé ráno...

Kdo si nestěžuje, jakoby nebyl.

hořkosladká zkušenost. teď už se tě mohu dotýkat, ale nikdy ti nemohu říct, že tě miluji...

Už jen šest dní a řekneš že jsi zpět?

Kratinká poznámka. Nic náročného.