...
přidáno 11.03.2008
hodnoceno 4
čteno 795(21)
posláno 0
Není nic lehčího než naučit děti dívat se k nebi. Stejně tak jako zoufalé navádět k záchranným bodům, hvězdám. Mnohem težší ale je, nést za své rady následky, když se nebe z ničeho nic prostě zatáhne. Jako nyní....
§
Hvězdy se schovaly pod tmavé mraky. Ochranná křídla mrtvých maminek, pro chvíli něhy. A pocit jemnosti rukou s vůní pomerančového JaRu z reklamy před třinácti lety. Pochopení a lásku. A snad proto je nad našimi hlavami zataženo a uvnitř tak zvláštně -mrazivě- chladno. Avšak neprší....
A ona jediná je chápe. Až moc dobře, asi že by taky chtěla....
-
-
" Maminko, co s rozumem ve třech letech ? Vždyť je akorát na obtíž..."
(( Talíř ze svatební výbavy s drobnými kvítky, malými malovanými růžičkami, dopadl na studenou zem. Svátečně, bez rozpaků. Jeho hrana nestačila ani zazvonit a už byl roztříštěný na milion kousků, co nenosily a zkrátka nenosí štěstí. Nikomu, natož jí. Asi tak tříletá holčička se dvěma blonďatými cůpky a gumičkami s beruškami, sedící u velkého stolu / za kterým není moc vidět- účel / s miskou krupicové kaše, se hrozivě lekla a potichu se rozplakala. Jen pár slz, o nic nejde. Nikdo si toho beztak nevšiml, nebylo to nic neobvyklého. A navíc otec za zvuku hnusně sprostých nadávek, co jí bolely, práskl dveřmi a odešel bůhví kam. Zřejmě za jednou z těch přehnaně sladkých tet s červenými nehty. Zatímco maminka se ještě dlouhou dobu klepala v zaprášeném rohu jejich kuchyňské linky. Na tváři červený šrám smíchaný s černí řasenky, smutný pohled.
Ty oči!
Už nikdy potom neviděla tolik bolesti nashromážděné v jedné černé zorničce. Už nikdy, protože vidět nechtěla. Ta zoufalost, zklamání, které mělo na stupnici s maximem deset-hodnou sta. Dodnes si pamatuje na to, jak vytahuje zmačkaný kapesník s autíčky, obchází střepy a třesoucíma rukama ho podává mamince. Jedna slaná skutečnost. ))
-
-
Neveliký pokoj, vonící po vzpomínkách a připáleném mléku. Asi tak tři na tři metry, černobílá krabice. S velkým přehrávačem, co už ji tolikrát podržel nad vlnou- písniček-, které ji přesvědčovaly, že má smysl věřit ve svobodu duše / hey freedom /, sny / sweet dreams / a hlavně lásku. Jenom lásku. / love, only love /. Dvě postavy v šeru. Děti, co mají zakázano spousty věcí, o kterých by je nenapadlo ani přemýšlet, dokud jim je dospělí nezačali zakazovat.
Černá postel, bílé povlečení, černý stůl a na něm bílá pastelka. Černý hrnek a v něm mléko, protože jinak by už asi nedokázali usnout. Neumějí to. Jen tak. Už od třinácti zanedbávají biologické potřeby, oproti tomu hledají jistoty- lásku a přátelství.
A jenom jedna červená beruška v jejích vlasech tam vybočuje. /pro vzpomínky /
-
-
"Maminko, proč velké holky nepláčou! "
(( Nemocniční pokoj. Přístroje, co tam jediné jakž takž žily. Ticho, nešťastné pohledy. Doktorské pláště. A na zdi jedna fotka z konce loňského roku. Rádoby šťastná, k vzteku.- Usměvavá žena, kterou objímá manžel. S něhou a láskou. Snad neuměl hrát.A u nohou holčička....
Ledové kachličky, nové a moderní žárovky, co prostě nevyhasnou, ať se děje cokoli. Bledá, poměrně mladá žena se strhanou tváří, přesto svým způsobem krásná. Pro jednoho člověka přinejmenším kouzelná. Navždy. A opravdu našla lásku, která navždy trvá. -mateřská-. Dodnes když chce si vybaví její pohlazení, dotek rukou s vůní Jaru. Bolest.
" Rozárko, neplakej ! Musíš být teď hodně statečná. " zašeptala a stiskla její ruku, co nejvíc to šlo. / a přitom vůbec nic necítila. /
" Maminko, co bude až se staneš hvězdou ? "
" Všechno zůstane stejné, věř mi. Pořád tu pro tebe někdo bude. A když ti někdy bude přeci jen smutno- nejhůř, podívej se k nebi, holčičko moje ! " řekla z posledních sil a pak....
Jen prázdno. Síla chladných stěn a hořkost slz. ))
-
-
Dole po ulici se líně plouží dav lidí. Bláznů, snílků, zamilovaných. Co ve hvězdách ještě stále hledají cosi zvláštního. Chvění. Motýli, život. A přitom spíše naopak. Ale je krásné, že to umí. /je povoleno závidět, když je co.../
beztarostně vzhlížet,
radovat se
a věřit. / zatímco ona smutně děkuje za zkušenosti /
-
-
Sedí pro radost, pro smutek. Mlčí. Už dávno nemusejí mluvit, aniž by jim nebylo krásně. Jejich siluety dotvářejí aromatické svíčky, na které je alergická, ale nikdy mu to neřekla. / romantic way/ a některý z těch lidí pod nimi klidně může sledovat stínové divadlo. Zadarmo.
-
-
" Maminko, půjdu k tobě přes překážky !"
(( Když zemřely -obě- , hledala někoho, kdo by ji uměl podržet. Kdo by za to stál. Za víru. Chodila do školky a všechny ty děti si hrály s autíčky a na princezny / ale měly chladné oči / a ona už to neuměla. / držet panenku, mít chladné oči / Žila jinak, byla sama.Koho z nich by zajimalo, že má tátovi připomenout v obchodě vajička, která jim už týden chybí. Nikoho. Až jednoho dne přišel on. Neměl dva přední zuby a nejen proto se nikdy nesmál. Přistěhoval se z jiné části města, aby to jeho máma s červenými nehty měla k "někomu" blíž. A taky byl sám, přebýval. Dali si šanci. Pro radost, pro smutek. Víte, ač to tak nevypadalo..... byli víc děti, něž kdokoli z těch, co držely v rukách autíčko či panenku. V duších. Strašně moc potřebovali oba pohlazení, jistotu. Hrníčky s obrázky. Oblázky v dlaních.
Vytvořili pouto, jejich více či méně paralelní svět, který jim nikdy nikdo nemohl vzít, anebo v to alespoň doufali, protože od té doby co začali brát rozum, věděli, že to je jediná jistota, kterou můžou mít. Že se vždycky bude někdo snažit je rozdělit. / snažil /
-
Šli spolu životem. Přes překážky ke hvězdám- maminkám a tatínkům-. Měli stejný -paralelní - osud...akorát, že jemu zemřel otec ))
-
-
Podíval se na ní nádherně. A možná trochu zčervenal. / dnešní děti umějí být víc romantičtí než kdy dospělí vůbec byli / Z jeho strany byla přímo "hmatatelná" něha. - netahej do toho materialismus- Jen sáhnout, chytnout a uschovat. Třeba už nebude.- pesimisto-
Zdvojnásobená odleskem svíčky. Nashromážděná za posledních pár měsíců a snad i let. A ani nemusel nic říkat, znala ho. Cítila to. Stejně tak, jako tlukot -svého- srdce....viděla to, jako jiskry -v jeho- očích.
Prolomil ticho: ,, Nač myslíš ? " zeptal se potichu, snad aby nezaplašil ten moment. Tu tůň očí, ve kterých se topil dobrovolně a rád. Často.
Byla to zvláštní chvíle. Nevěděla, jak mu přímo odpovědět -naposled-. A uhýbat nechtěla, nemohla. Neuměla to.
" Vlastně na nás a naše hvězdy! "
Vzala jeho ruku do svých dlaní, pevně stiskla. Aby cítila. Jejich prsty se nepropletly. Ani nenastala žádná z těch scén z nenáviděných amerických filmů. Spíš jen něco "jako láska ". Něco jako chytnutí dítěte rodičů, tonoucího se stébla.
-
Pohladil ji ve vlasech, obejmul jí. Tak jako to vždy dělával. Měli se rádi a mít rád je prostě víc než milovat. Určitě.
" Myslíš na minulost, současnost či budoucnost? "zeptal se jakoby nic a přitom si strašně moc přál to poslední. Toužil po ní. Jen nekreslil srdíčka na mosty, neriskoval život(y) . Z výtvarky měl dvojku, života si oproti lidem vážil .

" Na minulost, současnost i budoucnost!" usmála se./ jako už dlouho ne / Milovala ho, i přestože mít rád je víc než milovat. .... be so complicated..... jen je to....komplikované!

přidáno 25.01.2012 - 19:09
To je... *došla jí slova*
přidáno 11.03.2008 - 20:32
:)...
přidáno 11.03.2008 - 13:30
krásné, ...vše je komlikované a přitom tak jednoznačné a lehké
to jen náš mozek, srdce a duše to nechtějí, neumějí chápat
přidáno 11.03.2008 - 12:09
ať žijí komplikace a absurdity... a uhozenost tohohle světa vůbec...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pro věčné DĚTI a jejich hvězdy /1 / : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : pro věčné DĚTI a jejich hvězdy / 2 /
Předchozí dílo autora : Nikdy to nebylo těžké, jen to prostě nebývá lehké...

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
eliscatko, Lasak, štiler, traken
» narozeniny
ŠAMOT [9], horsemanka [9], Odette [6], Joevany [6], lucasss [8], mikema [8]
» řekli o sobě
shane řekl o Amelie M. :
Drsná holka s něžnou duší, jejíž dílka čtu si rád, rozpláče, též touhou vzruší, dovede i rozesmát... ♥Prima človíček, který ví, co život obnáší a bere jej tak, jak přichází! Může mne jen těšit, že právě díky kdesi sdílenému odkazu na moji báseň "Když život nedá se už žít" zavítala mezi nás! Již mnohokrát mne inspirovala k zamyšlení nad věcmi, které mne doposud míjely a jindy ve mně probudila touhu k veršohraní! Jsem rád, že jsem ji poznal, je takovým milým oživením nejen tohoto portálku...:-)))

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2018 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku