Třeba se v ní pár lidí najde :)

Lehké hraní se slovy pro každou maturující/zkouškující/nudící se osobu. (A vlastně i pro kohokoliv jiného, koho zajímá mroží mentalita)

Já vím, je to dlouhý. Ale já za to nemůžu. To ono samo se to. (pozn. aut.: velká písmena v tomto případě neznamenají začátek věty.)

Je to už skoro rok, co jsem napsal úvahy „Budiž světlo“ a „Budiž tma“, ve kterých jsem se zabýval počátky vesmíru, kosmologickými úvahami a hlavně temnou hmotou. Nazrál čas na pokračování…

Po opravdu, ale opravdu dlouhé době jsem se rozhodl něco napsat a možná jsem si vybral moc hluboké téma. Jistou motivací k napsání právě tohoto mohl být "rozhovor" s jedním starším člověkem na autobusové zastávce. Snad ještě pořád psát umím. Název možná nemá s tématem žádnou přímou spojitost, jenom se mi hrozně líbí.

...

bez anděla ...

je večer.. neptejte se...

ačkoliv, možná zůstanu, na kávu a sacher...

jak jinak se uvést, že? Prosím mírně, mám strach :D

možná bych konečně mohla být upřímná i v tomhle... a trochu jednoduchá

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

Ty jsi neuvěřitelný prase. Seš prase je ti to jasný? No asi jo a proč vlastně? Vlítnout na nějakou bez gumy. Zbláznil ses?

.