přidáno 03.01.2009
hodnoceno 3
čteno 1173(15)
posláno 0
Jsou Vánoce a já stále hledím z okna ven
Emoce nezahálí, jsem jimi opředen
Vyhlížím Tebe, představuji si Tě
Jak se brodíš bílým sněhovím
Kéž by Tě spoutaly mé lásky sítě
Srdci cit bohužel nerozmluvím

Neřekla bys... Tak často sedím před domem
Když vzpomínám, jak smáli jsme se pod stromem
A užívali života
Jak květina, když rozkvétá

Snad si všímáš, že chodím za Tebou
Skoro pořád, nohy mě už ani nezebou
Malá roste jako z vody. Ptala se na Tebe...
Nese to dobře, často spolu hledíme na nebe

Už skoro rok písmena tvého jména
Od sněhu odpoutávám
Svíčku pak zapálím
To aby Ti zima nebyla
Vím, už to nezachráním
Jen děkuji... Žes byla..
přidáno 26.01.2009 - 16:08
je to moc hezké a ta poslední část se mi líbí nejvíc
přidáno 03.01.2009 - 16:42
je to smutné, ale je to život...i smutek k němu patří a básnička je hezká...
přidáno 03.01.2009 - 00:57
ze začátku mi to přišlo jako hloupá klasická básnička o lásce. Od té části, která začíná ´malá roste jako z vody...´ už je to jiný. úplně mi to změnilo názor na celou tuhle báseň. .) Je dobrá, ale ten začátek ji trochu potopil. a je pravda, že pár rýmů je tam trochu až nucených a svázaných.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vánoční : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Diagnóza
Předchozí dílo autora : Kat

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku